hvězdy spí na nebi
jak pihy na kráse
stát se to nemělo
přece mi podal ruku
ten
s kterým přátelsky
však potřást nedá se
tři oči na tváři
mluvící shluky zvuků
ty oči z perleti
a v očích modré tečky
dny krájel na plátky
za daně brával duše
a svaté prohlásil
zbůhdarma za blbečky
a v jeho stopách smrt
cválala na předtuše
díval se do dálky
až padla k zemi tráva
slovíčka básníků
dusil
že zašla v čase
znal místo morálky
zkázu co přetrvává
prolitou cizí krev
vzpouru
co ztratila se
ten netvor nezemřel
a žije dál
nedá mu spát
vždy snící krása
je v soudních síních
je ve zdech katedrál
zatím vždy o krok zpět
dokud ji nerozdrásá
pak zbude prázdnota
nech to tak – potkáš se s ní
a bude pozdě slz
a bude pozdě nářků
zajatý v šiku hlav
co nechtějí či nesní
pod maskou otroka
ženatý za přetvářku
| 
Wiki 
tp 