nikdo mě nikdá nedonutí
komu budu žehnat za zimničných nocí
jektavý melodram

doba supernova ticha
nohy už zaprodané ve všivé zemi
a u spánku kvér


stín
pohled artisty když vrhá dýku
co se jednou stejně netrefí
bere do dlaní lunu


jak vážný třas
les mluví z šelestu kapek
dým v ohni, který neutich

král drží pod krkem osud
a smrt
je prý ta levá

to pro ni
ještě
žijem