tak lehce dnes kloužou šaty ze zkrvavených ramen na úzkém loži znovu se nepoznáme
říkal - nenávist je břit tak ostrý že rozlomí světlo a mezi stínem a stínem je svět ze kterého se živí nevracejí
na suché broskvi tu tvrdnou loňské plody ty ji nepodetneš a já ji neuhlídám pro lásku boží!
jako by byla sytá vody odstrčila chléb a odešla od stolu jen tak daleko aby viděla že místo v čele zůstane prázdné až do konce
stržené mosty před koncem každé z našich cest domov kam nesmíš bolest již nelze neunést
černobílý sen - dědici neznámé země-
snad bylo ještě jaro jabloně v květu a každá další se kácela o něco hůř ale křehké lístky ostřice už pod prsty zkrvavěly a z rovin sem klopýtala smrt slabá až o strach