když lidé poprvé spatřili pustinu tak nevzhlednou a nevlídnou že v ní nemohli žít nazvali ji pouští. Poušť se pro něj stala symbolem dusivé osamělosti zahalené ve zrádném jednotvárném smutku šedého prachu. Potom přišel blázen a dítě. Blázen uviděl slunce jak putuje po obloze, posouvá stíny a rozpaluje kameny a pomyslil si: hle, barvy. Dítě uvidělo hada a supy jak vyhlížejí kořist a řeklo: život. Blázna zavřeli, dítě vychovali. Přišel prorok a řekl: hle, cesta. Proroka zabili. Přišel člověk a řekl: pustina. A toho učinili svým králem. |
|
Seregil 
apendyks 