někdy mlčíme spolu do ticha
a šeptáme si doteky
hladíme se jako bychom se nechtěli ztratit
pak zas jsme v extázi
a ústa neví kdy utichnout
nadechnout
sebe najít

to vše
jen v mých představách a přáních
 v našich rozhovorech na dálku
se neobjeví ani jedna věta
která by tomu věřila

(že tě mám…    a že tě chci
že mne máš…    a že mne chceš)

tuším        že bys asi…
ale vím že se nic nezmění
dál než k svým přáním nedojdu a říci ti to nesmím

protože i kdyby jen jedna
vysvlékla by se a zůstala celá nahá
ta jedna holá věta
platila dnes

pak oblékla by se ráno

a zůstalo by
jen tvé
a mé
obvinění
z našeho
hříchu

protože
i kdybychom to chtěli

(i ty to víš)

máme to zakázáno

…ale co kdyby?