Někdy posadí přátele z dávného mládí ve starobinci pod jabloň
dají jim kostkovanou deku
a nechají je dlouho povídat o tom smíchu a ostudě tenkrát
až skoro zapomenou
jak čas je mezitím semlel na masokostní moučku.
Ve vedlejším pavilonu se tančí až do konce,
|