II.

.
                                       Úřad městské části, přestupková komise

 Věc:stížnost

Již delší dobu jsem obtěžována a napadána mou spolubydlící p. Kateřinou Horáčkovou. Neustála mě slovně napadá a šíří o mě pomluvy nejen ústně, ale i formou různých dehonestujících vzkazů na nástěnce ve vestibulu domu. Vše vyvrcholilo minulý týden, kdy jsem byla dotyčnou při vystupování z výtahu napadena nejen slovně, ale i fyzicky. Paní Horáčková mě nejdřív zahrnula vulgarismy, a když jsem se snažila zavřít dveře a odjet, vytáhla mě násilím z výtahu a udělila mi několik úderů svým deštníkem, čímž mi způsobila pohmoždění levého předloktí.Pokud by se podobné útoky měly opakovat, mám vážné obavy o své zdraví, eventuelně i život.Prosím proto o pomoc.

S pozdravem

Ing. Klára Záleská

„Problém je, že tady mám obdobnou stížnost od paní Horáčkové na vás. Týká se rušení nočního klidu a.. ještě... dalších věcí..“

Předseda přestupkové komise nahlížel střídavě do spisu a střídavě na Kláru, nebo spíš trochu mimo ni.Klára si všimla, že se mu na pleši perlí kapky potu  Několik z nich mu steklo do čela, zalesklo se v odrazu světla z okna naproti a vytvořilo pozoruhodný efekt.

Horáčková seděla naproti Kláře a občas na ni vrhala úkosem pohledy zpoza tlustých brýlí.

Růžový deštník lemovaný krajkou, tiskla mezi tlustými koleny .

„Myslím, “ řekl nakonec předseda a ke Klářině lítosti si otřel čelo hřbetem ruky, „že záležitost vyřešíme omluvou, domluvou....“ mávl rukou. „Prostě každá z vás zaplatí pět set korun.“

Jinak vám oběma ukládám pro urovnání sousedských vztahů vzájemnou omluvu.

Pokladna je na konci chodby vlevo.“

Klára pustila Horáčkovou první ze dveří a chvíli něco hledala v kabelce, aby jí dala náskok.Podpatky její zdravotní obuvi se šouraly po mramorové dlažbě pomaleji, než by si přála a vzdálenost mezi nimi se chtě nechtě zkracovala. Přemýšlela, jestli nemá odbočit do dveří WC Dámy, když tu se babka náhle otočila, udělala prudký výpad směrem k ní a špičku deštníku jí téměř zabodla doprostřed hrudníku.

„San sacu ho, znáte ?“ zeptala se a sklopila deštník opět k zemi. „V Kendó mám jenom druhý kjú,ale v klasickém šermu jsem bývala dobrá. Po tom incidentu tenkrát jsem ale musela skončit, samozřejmě..“

Vzala vyděšenou Kláru přátelsky pod paží.

„Naproti je celkem příjemná čajovna, můžeme si dát dýmku a probrat to.“

Klára cupitala bezmocně v jejím pevném sevření. Připadala si poněkud trapně. Kdyby tušila , že psychický stav té staré paní je natolik vážný, určitě by na ni nepsala stížnosti a netahala ji po úřadech.

Spíš se jí měla snažit nějak pomoct. Má vůbec nějaké příbuzné?

Křečovitě se usmívajíc se nechala usadit na barevné polštáře.

Objednala si zázvorový čaj.

Horáčková sundala ortopedické boty, zkřížila nohy pod sebe a labužnicky potáhla z vodní dýmky.

„Zázvorový čaj, a brokolice vařená v páře, takové sračky vás tak vytrhnou.,“ odfrkla posměšně.

„Vsadím se, že nebýt mě, nevystrčíte dnes nos z baráku. Slečno, nemáte nějaké saké?“ obrátila se na obsluhu s dredy a v batikovaném tričku, která proplula kolem.“

Kláře z vynuceného lotosového sedu začaly dřevěnět nohy. Přesto se rozhodla být sociálně empatická.

Usmála se na starou paní. Slečna s dredy ji taktéž obdařila chápavým úsměvem. Sluníčkovitost by se dala v místnosti krájet.

„Víte,“řekla,“nakonec jsem ráda, že jste mě sem vzala. Už jsem v čajovně nebyla, ani nepamatuju. Chodíte sem často?“

Horáčková se na ni dívala lehce přimhouřenýma očima a mírně se usmívala, nepříliš sluníčkově, spíš jakoby zlověstně...

Klára se trochu s obavou podívala na deštník, který měla na dosah ruky.

San sacu,opakovala si v duchu.