„Glorie nemá veterinární průkaz“ řekla Adriana.

„Já taky ne“, odpověděl zvesela Kravaťák. „Šlápni na to! Ať mě večer zastihne ráchajícího se v mořském příboji! Kormoráni čekají! “

Daniel se otočil a vzal mu opatrně z prstů smotek.

„Evidentně nejsi zvyklý, nemůžeme riskovat nějaké komplikace.“

 Než vyhodil cigaretu z okýnka,neodolal, aby si aspoň jednou nepotáhnul.

Společně zabránili Kravaťákovi, aby si v přihrádce vedle volantu našel další materiál, ale vzduch uvnitř dodávky už byl nasycen nasládou vůní a atmosféra ve vozidle začala připomínat zlatá šedesátá.

„Příště pojedeme kabrioletem,“ zasnil se Kravaťák.

„Jestli tě najdou Maďaři, tak příště pojedeš funeral-servisem,“ řekla skepticky. Adriana, která vzhledem k bouřlivému mládí byla proti euforizujícíu vlivu startovací drogy odolnější.

Po nějaké době stromy podél cesty přestaly ubíhat tak neodolatelně komickým způsobem a svět se vrátil k obvyklé šedi.

Navíc vyvstal problém s doplněním palivové nádrže, který dosud nechávali bezstarostně osudu.

Kravaťáka to přivádělo k zuřivosti.

„Co jste si jako, přátelé, mysleli?“ funěl. “Že na jednu nádrž dojedete neomezený počet kilometrů? Nebo cestou narazíte na ropný vrt? Sestrojíte solární panel? „

„Zkus pozitivní afirmaci“, dobírala si ho Adriana. „prostě si budeme představovat, že je nádrž plná!“

„Svého času jsem pracoval jako krizový manažer,“ řekl Kravaťák. „Měl bych plán..“

 Slečna na benzínce měla zřejmě slabost pro postarší charismatické gentlemany, neboť jí nevadilo ani to, že je Daniel zarostlý několikadenním vousem a tyčinku Mars platí zbytkem drobných mincí postupně vytahovaných z prověšené kapsy tepláků, a na náznak flirtu reagovala vcelku kladně.

Když s hihňáním vyjížděla účtenku, Daniel mávnul ven na tankujícího Kravaťáka domluveným gestem, které znamenalo „vypusťte kozu.“

Kravaťák vrátil hadici zpět do stojanu a otevřel zadní dveře dodávky. Glorie vyskočila ven a vydala se rychlým krokem po silnici.

„Zase utekla, potvora!, bědoval Daniel. „Hned jsme zpátky!“

Kravaťákův krizový plán měl svá slabá místa. Jedním z nich byla představa, že koza vypuštěná z auta se rozěhne tryskem po dálnici a bude nezbytné ji dohnat autem.

Vzniklou nepřehlednou situaci využijí pak naší přátelé k úniku.

Realita byla taková, že Glorie naprosto nerespektovala plánovaný timing, po několika rychlých krocích se zastavila, poté se otočila a rozvážným krokem se vydala zpět k benzínce.

Daniel spatřil její bezelstnou vousatou tvář ve dveřích a pohlédl bezradně na Kravaťáka venku.

Kravaťák pohlédl na Daniela, zabouchl dveře, nastartoval a zmizel v prachu.

Slečna za pokladnou se s pootevřenými rtíky dívala na Daniela, na Gorii, která nenuceně vešla dovnitř a začala oždibovat povadlý salát v obložených bagetách, a na Adrianu, která právě vyšla ze dveří s nápisem Toilette.

„Jako krizový manažer je ten člověk naprosto k ničemu,“ prohodil Daniel směrem k ní.

„Je mi jasné, proč skončil u teambuldingu.“

„Jsou ty bagety čerstvé?“ zajímala se Adriana. “Aby z toho neměla Glorie zažívací problémy..“

Slečna konečně stiskla rtíky a vzala do ruky telefon.