V podkroví větrných mlýnů
ucítím pravěký splín.
Prosím ať s oblohou splynu.
Co neměl bych vědět teď vím.

Vše vidím tak jasně jak kdysi,
co chodil jsem po Zemi nahý,
odrazy  ve sněhu čísi,
v obálce s nadpisem „drahý“. 

Tak už si setři pot z čela,
jinovatka zjeví se jen krátce,
vše mi před očima zbělá,
rozplynu se na poslední stránce.