Dílo #27608
Autor:infinite
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.06.2006 00:36
Počet návštěv:6674
Počet názorů:29
Hodnocení:17 1 2 6
Patří do archívu:<Soukromý> stanislav: co mi se líbí,
<Soukromý> petr-us: mezisklad,
<Soukromý> Výlov: Výlov/Próza

Prolog

Pokorné já

 

„Co děláš?“

„Co bych dělala, čtu si noviny a piju kafe.“

„Pojď na kolo!“

„Teď??“ zvedla jsem oči od písmenek a tlustých titulků.

„Jasně, venku je krásně. Stejně nic neděláš, jenom tady hnípeš.“

„Jenže já má rozbitej ten ventilek, mám úplně prázdnou duši,“ vzdychla jsem a ten vzdech byl naplněn beznadějí. Ale jak jsem zvedla oči od novin, všimla jsem si, že je venku opravdu krásně. Jarní navečer byl projasněn světlem nízkého slunce. Že bych se šla projet? Najednou se mi to zdálo, jako dobrý nápad.

„Máš přeci tu duši, v tý krabici ve skříni s nářadím. Vyměníme to,“ řekla odhodlaná Jana. Dobře věděla, že jsem přesvědčená o tom, že ženský neumějí sundávat plášť z kola a že k tomuto účelu s sebou na vyjížďky bereme vždycky nějakého mužského.

„No, já nevím…“ ještě jsem nebyla zcela přesvědčená. Jana už ale rozhodně stála u dveří do garáže a přehrabovala se ve skříni a tahala duši, pumpičku, šroubováky.

„Šup, obrať kolo, jde se na to!“ a píchla šroubovákem pod plášť.

„Hele, nemyslíš, že bychom to kolo měly nejdřív sundat z vidlice?“ radila jsem přihlížejíc jejímu bojovému nasazení.

„No jo, furt, vždyť jo. Bych na to taky přišla, ne.“ Bylo vidět, že i taková rada jí připadá jako nemístná kritika. Přestala jsem tedy přemýšlet, co by se mělo a jak by se to patřilo a nechala se nakazit jejím nadšením.

„Jupíííí!!!! A je to!“ křičely jsme radostí, když plášť naskočil na ráfek nad novou duší. Napumpovat tu potvoru bylo sice fyzicky náročný..ale práce rutinní. To umí každé malé dítě. Teď se jen oháknout do cyklistických barevných hadříků a můžeme nasedat. Nejdřív objedeme pěkně pomalu kolem sousedů. Bájo..na rohu stojí největší drbna dobrosrdečná. Té se musím pochlubit:

„Vyměnila jsem si duši na kole, tak si jedu dát kolečko,“ vytahuje se Jana a hrdě zdvihá hlavu pod cyklistickou helmou (modrou..jde jí báječně k barvě kola).

„Fakt? To nemáš doma mužskýho?“ ptá se sousedka, jak kdyby to měla napsané ve scénáři.

„Slyšelas to, Marie?“ obrací se sousedka na další od vedle, co zrovna seje ředkvičky. „Jana si vyměnila duši u kola. Sama! Věřila bys tomu??“

Balzám na mou duši. Slunce se ale přibližovalo rychle k horizontu a tak jsem zacvakla boty do pedálů a tradá…okruh lesem bude jízda rájem. A taky ano. Jana jede kousek přede mnou a kibicuje. „Dělej, neflákej to. Nedělej, že nemůžeš dejchat. Šlapej. Přehoď si!“

„Au, to bolí! Proč já pořád tak žeru. Teď ten zadek musím vozit.“ Měla jsem na sebe vztek. Jenže už jsem na kopci, louka obklopená lesem, petrklíče jsou jako zvonečky vyrostlé ze slunečního svitu. Harmonie té krásy se mi vlívala do duše a já polevila v ostražitosti nad tou bláznivou holkou, která nějak zapomíná, že je jí 40 a není žádnej mladej biker, který skáče po skalách a koryta vyschlých řek sjíždí rychlostí letícího šípu. V nestřeženém okamžiku Jana vjela do lesa a žene se zarostlým úvozem po spádnici dolů.

 „Krutibrko, mám já tohle zapotřebí?“ brblám, ale zadek sunu za sedlo a snažím se v kritických místech nebrzdit.

„Stejně jsi dobrá,“ říkám si nesměle a snažím se co nejvíc ignorovat Janu, která se rozhodla předvádět se za každou cenu. Nechci se zabít. Jedu po travnatém prostředku úvozové cesty. Jenže je zarostlá, vystouplý střed je co chvíli přerušen nějakou strouhou, občas se mi smekne kolo po hraně. Ale stojím pevně v nášlapech a řidítka nepouštím ze směru. Bavím se. Musím se teď hodně sehnout. Touhle cestou rozhodně nic nejezdí, možná pár lidí občas projde. A tak se trnkový keř naklonil hluboko do cesty. Ještěže mám helmu a brýle. Jooo. Parádně jsem ho podjela!

 

„Drrrrrrr!“

Sakra, nějaká blbá větev mi vlezla mezi dráty. Musím zastavit. Jenže větev není mezi dráty. Je to trnková větev..a je zapíchnutá dvěma trny do mého předního kola. Když jí vytahuju a slyším zcela zřetelně „pšššt, pššt…“, chce se mi brečet!

 

„Co budeme dělat teď, Jano?“ sama sebe se ptám.

 

A Jana ví, že je to jen náhoda, ale přesto se jí pomalu ramena svěšují, stejně jako koutky v dosud usměvavé tváři, a pak pomalu vstupuje do mne, do svého skromnějšího a pokornějšího já, bere kolo s prázdnou duší na rameno a odchází k domu, ke kterému musí projít ulicí se zvědavou drbnou. Ještěže dobromyslnou.

 

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'infinite', 20.11.2007 12:35.

Názory čtenářů
03.06.2006 16:27
infinite
petr-us napsal(a):
((pár mezer))
mně se asi na tom kole vydrncal mozek...já fakt nedokážu domyslet, co znamená to tvoje pár mezer... ale jinak jsem ráda, že se ti to líbilo :-)
04.06.2006 13:24
petr-us
infinite napsal(a):
petr-us napsal(a):
((pár mezer))
mně se asi na tom kole vydrncal mozek...já fakt nedokážu domyslet, co znamená to tvoje pár mezer... ale jinak jsem ráda, že se ti to líbilo :-)
haha, chtěl jsem dát smilíka a ono mi to napsalo, že musím napsat pár mezer... Tvůj mozek je v pořádku
06.06.2006 08:33
daft
Tip za odvahu při jízdě na kole.
07.06.2006 07:36
Bodysoul
Popis jednoho kola zápasu---Cyklistika očima ženy...:-)a bejt chlap, tak řeknu: tyjo, to musí bejt žencká! :-)...
07.06.2006 09:29
infinite
Bodysoul napsal(a):
Popis jednoho kola zápasu---Cyklistika očima ženy...:-)a bejt chlap, tak řeknu: tyjo, to musí bejt žencká! :-)...
chi chi..bejt chlap...a bejt hodně šero :-))
spíš než o cyklistiku tam šlo o boj dvou já v jedné babě... tedy, alespoň tak jsem to chtěla napsat
08.06.2006 11:40
guy
hm, tak trochu jsem asi v třetině začal tušit, kousek za půlkou už jsem byl dost přesvědčenej a už jsem jenom čekal, zda mi to konec potvrdí .. :-)
a kdybych si předtím dostatečně vědomě přečetl název, tak by mě to o tyhle tušící momenty připravilo, takže bylo vlastně dobře, že jsem byl nesoustředěnej ..   
dalo by se z toho dovodit poučení, že nějakou tu duši navíc by měl člověk mít stále při sobě, zvláště když se hodlá pobybovat v bodavém prostředí .. :-)*
08.06.2006 13:07
silent
nějak se mi z toho konce udělalo smutno...taková bojácná ta hrdinka je a ještě je za to "potrestána" *
08.06.2006 20:51
infinite
silent napsal(a):
nějak se mi z toho konce udělalo smutno...taková bojácná ta hrdinka je a ještě je za to "potrestána" *
Ale není bojácná..to jen to pokorné je bojácné..ta Jana jí to vyváží..věř tomu :-)
09.06.2006 12:16
uctivá poklona
 
09.06.2006 14:09
silent
no jo, ale Jana je Jana a hrdinka je hrdinka :-)
ale věřím, že víš, proč to tak říkáš :-))
19.06.2006 17:26
TheDave
Fakt pěkný...taky pěkná schýza ;-) A parádně popsaná ta jízda na kole, smekám.
07.09.2007 00:49
sokrates
lezt na věc co neumí sama držet rovnováhu je sebevražedný počin, přiznej se, že sis to jenom vymyslela, ať se uklidním ... :-)))

moc pěkný
 
07.09.2007 00:52
infinite
sokrates napsal(a):
přiznej se, že sis to jenom vymyslela, ať se uklidním ... :-)))

moc pěkný
 
nikdy se nepřiznám, nikdy nikdy nikdy !!! ;-) a tu duši fakt umím přehodit!
07.09.2007 00:56
sokrates
přes plot?
 
07.09.2007 01:01
infinite
sokrates napsal(a):
přes plot?
 
Přes plot skáče hospodyňka pro peříčko :-)
07.09.2007 01:03
sokrates
 
infinite napsal(a):
sokrates napsal(a):
přes plot?
 
Přes plot skáče hospodyňka pro peříčko :-)
a nejlíp na kole, že?
20.11.2007 09:54
stanislav
Teď se jen oháknout do cyklistických barevných hadříků a můžeme nasedat.
20.11.2007 09:58
Výlov
jeden výlov jsem učunil... brý den!
20.11.2007 10:08
Pomerančová
parada
20.11.2007 12:44
infinite
stanislav napsal(a):
Teď se jen oháknout do cyklistických barevných hadříků a můžeme nasedat.
slyšela jsem jednou v hospodě vyprávět kluka co jezdíval na dřív hodně vodu, jak se navlík do těch hadříků na kolo a pohled do zrcadla byl vynikající. Zrada nastala v okamžiku, kdy dosedl na kolo, předklonil se nad řidítka a cejcha povolila! A tak z toho kola zase slezl a šel si domů pro neopren a u té vody zůstal :-)
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)