spoutaly mne noční stíny
odvedly mne do krajiny
věčného ledu
a já vymanit se nedovedu

tak buším pěstí do zdí kolem
aby se otevřely brány
a jen vrány
se slétávají z pole

mé duše unavené
počítám ene bene
a ztrácím souvislosti
v krajině věčných mraků
a soumraku
ze mne zbývají jen kosti