Dostal jsem dopis s hadem a holí,
přemýšlím, co asi nejvíc mě bolí.
Mám jíti zdechnout uprostřed polí,
a nebo čekat, co že mne skolí?

V dopisu úvodem doktor mi píše,
hrůzu má trochu z mé tlakové výše.
Srdce mi bouří v bezmezné pýše,
neurony řádí mi v mozku i v míše.

Nelíbí se mu mé křečové žíly,
ani můj obličej mrtvolně bílý.
Jestli prý budu kouřit ještě chvíli,
patolog změří si se mnou své síly.

Výčet mých chorob je více než dlouhý,
nějak mě přechází na bůček touhy.
Mají-li po mně zbýt víc než jen šmouhy,
musím žít líp než jen konzument pouhý.

K snídani spořádám ovesné vločky,
k obědu jen plátek masa a nočky.
Potom jít provětrat na botách fločky,
pak jídlem pokreslím malířské bločky.

Lékař už na mě přívětivě hledí,
přiznám se - tělo mě nikde nesvědí.
Jako by někdo mi z očí sňal hledí,
takové choroby prý se i dědí.

Celkově cítím se zdravotně lépe,
srdce mi radostně v hrudníku tepe.
Smrť mi už na dveře dále neklepe,
a duše má křídly radostně třepe.