Monolog vagíny, čili Totem vydává nový časopis.

Otevřeme-li nový časopis "vzniklý na platformě serveru Totem", narazíme nejprve na skvělou grafiku Pavla Surmy. Ovšem, ta je vynikající a chce se zezelenat závistí, že byla (byla?) zřejmě vyrobena zdarma, jen tak, za dobré slovíčko "děkuji". Kdo by nechtěl, aby mu vyrobili tak skvělou, stylovou obálku časopisu.

Bohužel jsme si v moderních časech marketingových studií zvykli i na skutečnost, že reklama často obluzuje. Nazveme-li totiž něco Virválem (z bavorského wirrwar - "zmatek, chaos") a umístníme-li navíc na obálku opravdu skvěle vypadajícího rozjíveného mladíka, budeme doufat v divoký, smělý a odvážný obsah - slovem mladé umění.

Setkáme se však - kromě hodného Jonáše Hájka, violoncelisty jenž píše s každým - pouze s monologem vagíny. Bez legrace. Vagína nás hned úvodem ujistí, že je citlivá, má i G-bod a proto si říká G-morr... Inu proč ne. S nejspíše zaplacenou reklamou na knihu Monolog vagíny (použité odkazy mají dodat časopisu falešného lesku, nedodají však...) to celé tak nějak příjemně ladí. Zřejmě aby vagína zakryla tu reklamu, doplňuje sbírku falešných recenzí - a že se nestydí, za ten komerční osmý vývar z Moravie - popravou nějakého chudery, jehož nakladatel nemá na to, aby vagínu vytahal za pysky.

Nejzábavnějším bodem je spolupráce nicku Lada Niola s vagínou při psaní recenze na téma Monolog vagíny. Ptát se nicku Lada Niola, co si myslí o rčení: "řekni mi, co čteš..." By bylo nezdvořilé.

Vagína tedy vyrábí časopis, to nás těší. Stylově, hned se třemi monology a jedním Monologem... Otázky však znějí: proč nenašli ani jedinou povídku? Proč nenašli ani jedinou skutečnou báseň - Jonáš i blondýna prominou, ale v současnosti je poetická stránka Virválu ještě o stupínek horší než je běžné na Totemu.

Vagína promine - ten "časopis" lze chápat jako nesplněný slib.