1

kilometry
míjení

je zima
strkám bradu pod límec
než přejede vlak
a když padne tma
světla podél tratě
mléko – kouř
jenže

       já vím co míjím
já vím kde to míjím

pokračuji vpřed
(zpět k rituálům)

 

 

2

překonávám
poslední čáru kolejí

musím projít tunelem
abych se dostal do lesa
a tam
uprostřed cesty leží
dřevěná hlava robota strážce

úplně prázdná

vybírám ty nejlepší šišky
na oči
a jeden list
protože jenom tak obživne
mohu dál

- právě teď

- pořád

za týden bude stále vidoucí
i přes neustálé útoky   

vím to
byl jsem v té budoucnosti
a pokaždé znovu
složil obličej

aby mi na konci ukázal
falešné jezero
(s pravděpodobně posledním sluncem)

 

 

 

 
3

samozřejmě -

to pravé místo jsem našel
hned na začátku
pár metrů stranou

poslední zbytek civilizace
mezi stromy

klíčem jsem vyškrábal symbol
a druhý den
přinesl vynález

vložil jsem ho do otvoru
a tím uskutečnil realitu

přístroj fungoval

- funguje

stačilo v něm nechat kousek sebe
a dokonale poznat cestu

(stiskni tlačítko)