Rozsvítí se světla. Na pravé straně jeviště stojí jednoduchá budka z rezavého plechu (stanice vlaku) s nápisem „U hřbitova“. Na pravé straně budky je cedule s jízdním řádem a před ní je lavička. Vlevo je za plotem několik náhrobních kamenů. Budka i plot „hřbitova“ jsou natočeny mírně vlevo. Mezi plotem a budkou je asi metrová mezera („cestička“). Mezi náhrobními kameny stojí muž ve špinavém triku a špinavých montérkách a lopatou zahazuje hrob. Podél plotu, po „cestičce“, vejde na jeviště tiše hovořící skupinka lidí (dvě ženy a za nimi dva muži). První muž se zastaví u plotu, hrobník nechá práce, dojde k plotu ze své strany a začne s mužem hovořit. Ostatní jdou dál. Ženy se zastaví před budkou uprostřed jeviště. 1. žena: (Procítěně.) Byl to moc krásný pohřeb. 2. žena: (Přikyvuje.) To ano, moc krásný. 2. muž: (Od jízdního řádu.) Však si ho taky zasloužil. 2. žena: (Přikyvuje.) To ano, moc si ho zasloužil. 1. žena: Je ho opravdu škoda. (Vyndá z kabelky kapesník a utírá si oči.) 2. žena: (Přikyvuje.) To ano, moc velká škoda. 1. žena: (Vzdychne.) Takový skvělý člověk a skvělý lékař. Vůbec to nechápu. Byl na sebe vždycky tak opatrný a teď… infarkt. (Utírá si oči.) 2. muž: (Trochu pohrdavě, necitelně.) Co na tom nechápeš? Prostě se mu nějak ucpaly ty… no, kopuláry či co. 1. žena: (Vzlyká.) Ale byl to přece doktor…2. muž: (Pokrčí rameny.) Kovářova kobyla chodí vždycky bosa. 2. žena: (Přikyvuje.) To ano, bosa. 1. žena: Stejně to nechápu… 2. muž: (Pohlédne vlevo směrem do jeviště.) Á, už nám jede vlak. (2. muž sleduje pohledem imaginární vlak zleva doprava a pak pomalu odchází vpravo z jeviště. 1. žena uklízí kapesník do kabelky, 2. žena čeká na ní, pak obě trochu rychlejším tempem následují muže. 1. žena se po několika krocích zarazí a vrací se pro 1. muže k plotu – chytne ho v lokti za ruku). 1. žena: (Trochu afektovaně se usměje na hrobníka.) Promiňte… (Táhne muže vpravo z jeviště.) 1. muž: (Volá na hrobníka.) Nashledanou!Hrobník: (Pozvedne ruku.) Sbohem, sbohem. (Ženy s mužem odejdou vpravo z jeviště. Hrobník vytáhne z kapsy cigarety a jednu si zapálí. Opře se o lopatu.) Hrobník: (Vyfoukne oblak dýmu.) To je řečí kvůli nějakýmu felčarovi. (Podívá se znechuceně na cigaretu.) Až z toho člověka přejde chuť na cigáro. (Hodí cigaretu na zem a zašlápne jí. Opře lopatu o plot a utírá si ruce do kalhot.) To je pořád nějakej infarkt myokardu, hypertenze, epilepsie… (Otočí se a jde směrem od hlediště.) … hemiparéza, adenomy, tumory, gangrény, trombózy… (Zajde za budku.) (Vpravo vejde na jeviště dobře oblečený muž s aktovkou a ohlíží se, jako by se na někoho díval. Vypadá nevrle. Dívá se na jízdní řád, pak si sedá na lavičku a otvírá aktovku. Vrací se hrobník – muže si nevšimne a začne zahazovat hrob. Muž vyndá z aktovky časopis, otevře ho – listuje v něm, šustí papírem. Hrobník si ho všimne. Přestane pracovat, začne čistit lopatu, občas potichu zakašle – snaží se upoutat pozornost. Nakonec to nevydrží a pozdraví.) Hrobník: Dobrý den. Muž: (Neslyší ho. Začne si pobrukovat písničku.) Pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou… Hrobník: (Hlasitěji.) Dobrý den!Muž: (Ohlédne se.) Dobrý den. (Formálně se usměje a začne zase listovat v časopise a pobrukovat si písničku.) Pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou… Hrobník: (Neodbytně.) Co píšou? Muž: (Podívá se na hrobníka, přeměří ho pohledem.) To by vás nezajímalo.
Hrobník: (Opře lopatu o plot a zajde za budku. Za chvíli se objeví na „cestičce“ mezi plotem a budkou. Zastaví se u lavičky, chvíli přešlapuje, pak sahá do kapsy pro cigarety.) Nechcete cigaretu? (Sedne si na lavičku vedle muže.) Vy jste tu byl u někoho na návštěvě? Muž: Ale ne, špatně jsem vystoupil. (Položí si časopis na klín.) Nějaká paní mi řekla, že ten vlak, kterým jsem přijel, tady končí. Hrobník: (Podívá se směrem ke hřbitovu.) No, pro někoho to konečná je… (Muž pokývá hlavou a začne si opět číst. Hrobník se chvíli dloube malíčkem v uchu a pak si svůj prst prohlíží.) Hrobník: Jste zdaleka? Muž: (Podívá se na hrobníka a znechuceně hledí na jeho malíček.) Dost zdaleka – naštěstí. (Hrobník se podívá na muže, pak na svůj malíček a rychle ho začne čistit o košili. Muž si mezitím začne zase číst. Hrobník nakonec sáhne do kapsy kalhot a vyndá svačinu zabalenou v papíře. Při jejím rozbalování šustí papírem – muž se po něm krátce podívá, trochu se usměje, zavrtí hlavou a čte si dál. Hrobník začne jíst.) Hrobník: (S plnou pusou.) Hele, vlak… (Muž chytne aktovku a vyskočí z lavičky. Jde trochu dopředu a vlevo, zůstane stát na kraji jeviště a vyhlíží vlak.) Hrobník: (Opět s plnou pusou.) To je rychlík. Ten tu nestaví. (Muž sleduje imaginární vlak pohledem zleva doprava. Vypadá nevrle – podívá se na hodinky, pak jde zpět, položí aktovku i časopis na lavičku, jde k jízdnímu řádu a dívá se do něj.) Hrobník: (Vezme časopis a začne v něm listovat.) Á, podívejme, jaderná fyzika. Muž: (Od jízdního řádu, pobaveně.) Snad to není váš koníček? Hrobník: Už vlastně ne. (Listuje časopisem.) Před pár lety jsem se o to zajímal, ale z fyziky jsem měl mnohem raději teorii relativity. Muž: (Vrátí se na lavičku, pořád vypadá pobaveně.) A můžu se zeptat, co vás zaujalo nejvíc… z té teorie relativity? Hrobník: (Zamyslí se.) Nó… řekl bych, že nejzajímavější je ta část o zakřivení časoprostoru vlivem velké gravitace. Muž: (Rozzáří se.) Že jo? Mě se tahle část taky vždycky líbila. (Poposedne blíž k hrobníkovi.) Díky teorii o zakřiveném prostoru můžeme fyzikální zákony popsat stejným způsobem ve všech souřadných soustavách, nejen v těch… Hrobník: (Nevzrušeně.) … které se vůči sobě pohybují rovnoměrně přímočaře, já vím. Muž: (Se zájmem.) To jste se všechno dočetl v knihách? Kde na to berete čas? Hrobník: (Zasměje se.) Tady moc práce není. (Ukáže palcem na hřbitov.) Zaplať pánbů za doktory kardiaky. (K muži.) Kde pracujete vy? Muž: (Trochu pyšně.) Věnuji se výzkumné práci s urychlovači částic. (Otevře aktovku.) Někde bych tu měl mít své poznámky… (Trochu roztržitě začne z aktovky vyndávat hustě popsané papíry.) … jestli vás to zajímá? (Tázavě pohlédne na hrobníka.) Hrobník: (Pokrčí rameny.) Ale jo… Muž: (Vyndá ze svazku papírů dva nebo tři a strčí je hrobníkovi pod nos.) Jak vidíte, urychlovače částic využívají skutečnosti, že elektrické pole urychluje nebo vychyluje kladně nabité nebo záporně nabité částice ve směru, nebo proti směru elektrického pole. Hrobník: (Upadne mu kousek svačiny do papírů.) Sakra! Promiňte… já sem ale prase. (Utírá papíry rukou, mačká je.) Muž: (Bere papíry k sobě.) To nic. (Nuceně se usměje.) Jsou to jen poznámky… Kde jsme to… Hrobník: (S plnou pusou.) Proti směru elektrického pole. Muž: Aha. Magnetické pole zakřivuje dráhy nabitých částic ve vodorovné rovině, to je kolmé ke směru pole. V lineárním urychlovači se elektrické pole mění synchronně s pohybem částice. (Listuje v papírech.) Částice urychlené lineárním urychlovačem na rychlost blízkou rychlosti světla jsou dále urychlovány v synchrotronu. Rostoucí magnetické pole synchrotronu překonává vzrůstající odstředivou sílu urychlovaných částic a… Hrobník: (Skočí mu do řeči.) Hele, vlak… (Muž se zarazí, pak začne chvatně sbírat papíry – mačká je a šustí s nimi. Vstane – některé papíry mu spadnou na zem – a rychle jde přes jeviště trochu do leva a dopředu. Tam zastaví a vyhlíží vlak.) Hrobník: (Mačká papír od svačiny.) Hm… To je taky rychlík. (Protáhne se.) Co budeme dělat nyní? Muž: (Nepřítomně.) Čekat. Hrobník: Ano, ale při čekání? (Vyndá z kapsy termosku.) Chcete kafe? Muž: (Rezignovaně svěsí ramena, upadnou mu další papíry.) Ale jo, dám si… (Muž jde odevzdaně k lavičce – cestou trousí papíry. Hrobník nalévá kávu. Muž si těžce sedá na lavičku, hrobník mu podává kávu, muž si jí bere, ale nepije. Chvíli oba jen tiše sedí, pak muž položí kávu na zem vedle lavičky a začne sbírat papíry – hrobník mu také nějaké podá, muž je rovná, pak vstane a začne sbírat papíry ležící na zemi.) Muž: (Během sbírání.) Proč vy vlastně trčíte tady? Proč nezkusíte nějakou školu? Hrobník: (Mávne rukou, zasměje se.) Kdepak… Já jsem spokojenej s tím co mám. Muž: (Přestane na chvíli sbírat a ohlédne se na hrobníka.) Ale říkal jste, že tu moc práce není… Hrobník: No právě. Muž: Aha. (Začne sbírat poslední papíry.) Hrobník: (Vstane.) Abyste to dobře pochopil… (Jde k plotu.) Mě práce baví. (Dívá se na hroby.) Proto tu zůstávám. A taky rád čtu, rád se vzdělávám… (Hrobník ukáže kolem sebe.) …a tady je na to čas. (Otočí se na muže.) Všiml jste si, že vzdělávám i svůj hřbitov? (Otočí se zpět k náhrobním kamenům.) Tady leží matematik, tady chemik, tady entomolog, támhle genetický inženýr, tam úplně vzadu astronom, vedle něj historik a tady doktor. Všechno velký kapacity. Muž: (Zasměje se. Vypadá trochu omámeně.) Úplné vědecké symposium. Hrobník: (Spíše sám pro sebe.) Ale fyzika tu ještě nemám. (Otočí se na muže na lavičce.) Víte, co je to nula nula dietyl nula pé nitrofenyltiofosfát? (Usměje se.) Ne, nevíte. Jak byste mohl. Nejste přece biochemik… Nula nula dietyl nula pé nitrofenyltiofosfát, jednoduše řečeno parathion, je odvar z takové… (Sehne se k zemi a zvedne malou květinu.) … drobné kytičky, která se jmenuje hyalophora cecropia. (Jde s květinou blíž k hledišti.) Ten odvar má nahořklou chuť… skoro jako káva. Když ho někdo vypije větší množství, bude se zprvu cítit trochu omámený, pak mu začne být horko, začne se potit. Potom dostane křeče do žaludku, zhorší se mu dýchání a srdce začne vynechávat. Nějakou dobu zůstane úplně paralyzovaný. (Otočí se, jde k lavičce a sedne si vedle muže.) A víte co? (Usměje se a dloubne do muže loktem.) Nakonec to vypadá jako infarkt. Říkal jsem, že tu moc práce není, no, ale on si člověk vždycky nějak pomůže. (Podívá se na hodinky – dívá se na ně tak dlouho, dokud se muž neskácí z lavičky na zem.) No… a je to. (Vstane, vezme termosku a její obsah vylévá na levé straně budky. Pobrukuje si písničku.) Pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou… (Čuchne si k prázdné termosce a zavrtí hlavou. Jde k muži na podlaze.) Nemohl jste to poznat, jste jen fyzik. (Položí termosku na zem a zkusí muži tep – nejdříve na ruce, pak na krku. Potom ukáže palcem na hřbitov.) Ten doktor to mohl poznat – študoval na to šest let… No, ale taky to nepoznal. (Rozhlíží se kolem.) A hele, vlak… Hm, a zase rychlík. (Dá si termosku do kapsy a chytne muže za ruce.) Tak pojď… (Táhne muže za budku. Pak se vrátí, vezme mužovu aktovku a hodí ji tam, kam odtáhl muže. Začne si pobrukovat písničku.) Pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou dopad ho při tom kuchař, zabil ho paličkou. Seběhli se všichni psové kopali jemu hrob, na desce mramorové byl nápis těchto slov: Pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou… | 
podivín 
Rendy Brendson 
Pomerančová 
Humble 