Dílo #13240
Autor:Jan Zeman
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.01.2005 21:14
Počet návštěv:1079
Počet názorů:3
Hodnocení:2

Dobyvatel

Umírám, má lásko. Chlad prostupuje mým tělem a pomalu ho zabíjí. Je pozdě ptát se, proč to všechno musí být. Opustil jsem tě, neboť mne zlákaly dálky a plavba po moři. Opustil jsem tě pro dřevěnou loď s mořskou pannou na přídi. A na této lodi teď zemřu a ty to ani nevíš.

 

Slunce nechce zapadnout. Neustále visí kousek nad obzorem, ale nehřeje. Kam až oko dohlédne je jen sníh a led a mráz. Vzpomínám, jaké bylo u tebe teplo. Vytvořila jsi pro nás domov a čekala jsi, že v něm s tebou budu žít. Já z něj však udělal pouze místo, kam se jednou mohu vrátit. Jak rád bych tam nyní s tebou byl, Beatrice. Ale už se nevrátím. Chtěl jsem dobýt severní pól a skončil jsem na ledové kře, jež se stane mým ložem smrti.

 

Ach, Beatrice. Bylo to tak náhlé. Náraz mě vymrštil z paluby, hlavou mi proběhl celý život. Tvrdě jsem dopadl několik metrů od lodi a zlomil si obě nohy. Mořská panna se utrhla z přídě a dopadla na mé tělo. Ale neboj, lásko, už to nebolí. Těžko se mi dýchá, ale bolest necítím. Necítím už totiž nic, jen lásku k tobě…

 

Doufal jsem, že někdo přijde, ale z lodi se ozývaly pouze bolestivé výkřiky. Náraz ji prakticky celou rozdrtil a většinu mužů uvěznil v podpalubí, kde je zalila ledová voda. Zbytek korábu sevřel led, který dokonal dílo zkázy. Na palubě jsem zahlédl pouze kapitána. Ležel u zábradlí uvězněn pod kusem ráhna, díval se na mě a prosil o pomoc. Bože, já mu nemohl pomoci! Nemohu pomoci ani sobě…

 

Má lásko, výkřiky námořníků už dávno dozněly. Kdo se neutopil, zmrznul jako kapitán. Ticho je teď tak ohromné a tíživé; ruší ho jen praskání ledu a drceného dřeva. Až ledy povolí, trosky a těla klesnou ke dnu. I já půjdu s nimi, doprovázen mořskou pannou a nikdo nás už nikdy nenajde.

 

Ach, Beatrice, neutírej prach u mých knih, už je nebudu číst. Slíbil jsem, že se vrátím, ale svůj slib nedodržím. Nemohu. Asi se nikdy nedozvíš, co se vlastně stalo s tvým námořníkem, s tím dobyvatelem neprobádaných končin, věř však, že tě miluji a dal bych všechno za jeden tvůj dotek. Jeden teplý dotek… Bože, je tu taková zima… Cítím, že se blíží konec… Beatrice…

Názory čtenářů
27.01.2005 13:51
aldebaran
Mám z toho depku. Je to smutné a je tam dost emocí. Super!*
01.02.2005 22:00
kinume
to rikam porad ze blbost zabiji.
22.02.2005 20:17
Humble
B. už je třeba s jiným :o)*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)