nad tisíci hlavami ulice požehnaných děvčátek stoupá chladnoucí vůně zaprášených kloboučků tajících pod vlnami pouličních lamp
staří muži cítí potřebu olizovat jejich voskové prsty a vyvracet pohledy k západunavzájem si vytahují knoty z kovových plástů vdechují své pachy a soustředí své sluchy k jemným hláskům možná to budou právě tyhle dvě co se vedou za ruce a jazyky odnese je odnese je stupňované ticho dlaně se jim taví odkapává žhavý pot po bříšcích do bříšek
duhové oblouky, odrazy a lesky
/zítra ráno se najdem sesbíraní zničené tělesné skládanky s rukama na sobě a v sobě/ |