Dvě hodiny času,
jenž v zrcadle mi zbyl,
se poztrácely v zimním lesku-
Pro matnou krásu
- jdi, prosím, domů
Zůstanu sama
ráno při rozbřesku...
Život se zastavil
s únavou mahagonu.

A světem vládne
mocichtivý taj
- kdo chtěli štěstí,
nemají nic
Láska - ta neomládne
Jsem černočerný čaj...
Chtěla jsem zářit
pro tebe na Měsíc.

Budu mlčet-
A všechno bude jednodušší.
Jsem letmé tajemství
minulých stromů...
Schoulené ticho
nikoho nevyruší...
Jen sladce září
z pod rukou mahagonu.

Kolik všech nadějí
zemřelo v tuto chvíli,
kolik jich zhynulo
pod zvukem zvonu...
Láskou se ničeho nedocílí.
Zbývá jen ospale
vrýt sny do mahagonu...

Směj se se mnou,
moje zrádné zrcadlo,
dokud nenastane zlom.
Jednou ti budu vyprávět...
Dnes okoralý mahagon
a zítra...
jsi můj trojrozměrný svět.

3D, 3D, 3D...