Slova dál plynou jako tvoje kroky a v nastalém šumu utichají. Mají tvář sochy z náměstí. A moje děti nikdy nepoznají, v co věřila jsem - pro štěstí.
Pár kapek jedu Shakespearova... Pro lásku - snadnou jsem kořistí... S lehkostí mizí naše slova - pomalu jako tvoje kroky. Byl jsi mým tajemstvím... Nikdo nic nezjistí.
Svou moudrost vpletu do těchto řádků pro moje děti jako varování... Všechnu mou lásku si schovej na památku, až svět se změní téměř k nepoznání.
Naše slova plynou dál a praskají jako bezbarvé bubliny. Byla jsem bohém - ten, kdo miloval... S úsměvem Venuše, s odvahou hrdiny.
Země polyká stopy tvých kroků a hladově nám upírá naše poslední slova. Slunce se vpíjí mezi nás. Ani kapky jedu Shakespearova se nikde neukryjí... ...a nezastaví čas. |