My - zranitelní a světaznalí
naivní básníci dnešního století
přijmeme pocty a zklamání
za všechny činy
- tenkrát jsme milovali!
My - sošky z keramické hlíny
toužící po zkřehlém objetí.

My - básníci hloupí dnešní dobou
- světaznalí a důvěřiví -
na sklonku předčasného léta.
Ruce se svírají
tajenou zlobou...
Nejsme mrtví a nejsme živí
- na sklonku zimy se neodlétá.

Ty neupřímné žluté růže
si vypletu z vlasů
a rozsypu po prahu dnešního světa...
Počkáme na léto
všech zlatých časů
- na sklonku zimy se na jih neodlétá.

Dnes ještě snídám s pocitem viny
(my básníci jsme důvěřiví)
a moje slova už patří tobě.
Přijmi mou poklonu
za všechny tvé činy...
Skoncujme se smrtí...
...budeme živí..!

Děkuji ti, oříškový cizinče,
- jsi výkřik posledního džentlmena
a všechno, co chci utajit.
Já, dívka z obrazu od Gauguina,
která by znovu chtěla žít...