Bytostně i když bez těla
se záclon jemným vlněním
omámila mě docela
a už to asi nezměním

Duše a tělo, plamen a dým
vím jen, že někde žije snad
do mlhy skryl se vodopád
a já jsem se chtěl přikrýt s ním.

Střepy ker zvoní o keře
koledy dozní za  chvíli
a já ve slepé důvěře
a ve snu
věřím na víly.

U úst jim mrznou sonety
stříbrný větřík prochladí
že bys to milá byla ty?
Přispat si ráno nevadí
když  ty jsi se mnou v posteli
a zítra, máme neděli…

Na okně kytky kreslí mráz
rtuť venku zuby drkotá
Ať mrzne, když je teplo v nás
a krev v žilách už klokotá..

Pod peřinkou je paráda…

když tu se všechno pozmění
je po snu, táhne na záda
Kruci,
zas vypli topení