Pod nebem bez mraků ční hroty věží zní štěkot pudlíka, jasný a svěží za ním sípe trochu hůře tažen na prádelní šňůře důchodce, co odpoledne na dvě, na tři k Růžku sedne...
Opodál na kopci, v jedný tý věži vysoká holka na schodech leží krásná, jak vlajka z pruhů a hvězd zasněný oči... poprsí šest... cestička za štěstím, za brány do ráje dlouhá a klikatá, často i zrádná je není už návratu, není už úniku - přepískla dívčina svou dávku perníku...
Neslyší děvče už ranní zpěv skřivánků necítí mouchu, co leze jí po líci doteky nožiček na nose, na spánku sladký rty vášnivě hlodají červíci...
Epilog
a má to... :o))
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Aki', 19.06.2004 02:35.
galaxy: já bych něco takovýho normálně nenapsal, tohle je vyloženě šitý na zakázku pro Šamanovu lyrickou soutěž... :o) myslíš, že jsem do toho zamíchal dost tý lyriky? :o)
galaxy: já bych něco takovýho normálně nenapsal, tohle je vyloženě šitý na zakázku pro Šamanovu lyrickou soutěž... :o) myslíš, že jsem do toho zamíchal dost tý lyriky? :o)