LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #14976
Autor:	Cimrboy
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Fejeton
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	29.03.2005 12:42
Počet návštěv:	914
Počet názorů:	4
Hodnocení:	3

O knihách

     Jiří Suchý říká, že na knihách je nejlepší to, že se dají číst. Jiří Suchý je inteligentní pán, bez kterého by česká kultura nebyla ani z poloviny taková, jaká je. Ale v tomhle si s ním dovolím nesouhlasit. Kdyby se knihy jenom četly, nikdo by o ně nestál. Na knihách je podle mého názoru nejhezčí to, že se dají prožívat a že je nám díky nim dovoleno stát se na chvíli trosečníkem na opuštěném ostrově, vyšetřovatelem vraždy zámožného milionáře nebo třeba kovbojem na divokém západě. Ačkoliv hlavním povoláním jste například učitelka, zpěvačka nebo instalatér, po otevření knihy se dostanete do pralesa, do Asie či na dno Atlantského oceánu...
     Knihy nejsou nic jiného, než dobře poskládaná slova. Písmenka poskládaná v řadě za sebou takovým způsobem, který nás něčím obohatí nebo příjemně zabaví. Stačí otevřít knihu a zaplaví vás hromada písmenek, spousta slov, jenž autor, ten blázen spisovatel,
poskládal za sebe. A třeba ho to i zničilo. Třeba ta slova, která čtete, autora, jenž je napsal, dohnala k sebevraždě. Slovo je tedy nejen sled písmen dobře poskládaných. Slovo je i zbraň. Na počátku bylo slovo. Na počátku byla zbraň.
     A už zase otevíráte knihu a slova vás zaplavují, informace vám zábavnou formou lezou do mozku a jen těžko se dostávají z mozku ven. To co si přečtete zůstane na dlouhou dobu (ne-li napořád) vaším majetkem, který vám nikdo nemůže ukrást. A pokud se vám informace nelíbí, prostě knihu zavřete. A je to. Nikomu se nemusíte zpovídat, proč zrovna tato a tato poznámka vás rozrušila natolik, že jste knihu zavřeli. Ví to pouze kniha, kterou čtete, ale ta to nikomu nepoví.
     Další velký, a skoro největší klad knih je v jejich věčnosti. Když Jana Amose Komenského poprvé napadlo, že by mohl napsat knihu, že by mohl na papír vhodit své myšlenky, těžko mohl vědět, že za téměř půl tisíciletí bude o jeho díle mluvit jakýsi Marek Mikulášek. A to je na knihách nejlepší. Pokud tento fejeton někdo v roce 2222 objeví a přečte si ho, budu pravděpodobně ta nejšťastnější mrtvola na světě.