| Dílo #14056 |
|---|
| Autor: | Cimrboy |
| Datum publikace: | 24.02.2005 15:43 |
| Počet návštěv: | 657 |
| Počet názorů: | 12 |
| Hodnocení: | 3 |
| Patří do sbírky: | Pocty |
| Johny Weldy a důvod proč ho považuji za Ježíše (parodie, nebo spíš pocta Phillipu Gulleyovi) |
|---|
Když se nám s manželkou narodilo první dítě, řekl jsem si, že se to musí patřičně oslavit. Svolal jsem svou rodinu. Tatínka, maminku, své tři bratry a jednu sestru, tetičky, strýčky a všechny ostatní. A taky Johna Weldyho. Johna Weldyho nemá nikdo rád, protože je až neslušně bohatý a až neslušně šťastný. Když jsem byl malý, byli jsme velmi chudí. Maminka s tatínkem mi říkali, že sice jsme chudí, ale že jsme šťastní a že Bůh by nikdy nedopustil, aby existoval člověk, který by byl zárověň bohatý a šťastný. Jenomže on existuje a jmenuje se John Weldy. Asi proto ho nemám rád.
S Johnem Weldym jsem se seznámil na střední škole. On chodil do druháku a já do prváku. Občas jsme se potkali na chodbě, pozdravili se, prohodili pár slov a pak dál každý pokračoval ve své cestě. Mě ta má zavedla k Bohu a chudému životu (věřte mi nebo ne, ale dodnes mám doma pouze šestnáct židlí!), jeho zavedla k bohatství a štěstí. Pak jsme se ještě několikrát setkali a jednoho dne jsme se dali do řeči o kartách. Oba jsme se shodli, že výborně hrajeme canastu a já jsem mu nabídl, jestli by si ke mně nepřišel zahrát. Ale neřekl jsem to tím nadšeným tónem, kterým obvykle oznamujete blízkým, že čekáte dítě nebo že se budete ženit. Byl to tón, kterým říkáte věci, které říkáte jen aby řeč nestála. A on nadšeně přijal. Tak jsme se začali blíže stýkat. I přes to, že jsem se vlastně nikdy nesblížili.
První našemu Spencerovi blahopřál můj otec. Původně se chtěl dívat na televizi, ale pak zjistil, že ji nemáme. Podle mého názoru totiž televize dělá z lidí hlupáky. Ten, kdo denně sedí před televizí nikdy nepozná nádheru našeho světa. Ranní probuzení, večerní usínání i krásy přírody jsou pro něj navždy utajené. Navíc mám pocit, že kdyby Bůh chtěl, aby vznikla televize, jistě by ji už dávno vytvořil, podobně jako vodopády, mraky, stromy a další nádherné věci, které nejsou na baterky.
Jako druhá našemu synovi přála moje sestra. Spencer od ní dostal počítačovou hru. Dle mého názoru to byl ale od mé sestry pouze zlomyslný vtípek, protože ví, že nemáme počítač. Jsem totiž proti počítačům. Dokonce i své nejdelší povídky jsem napsal na stroji. Počítač je totiž ďábelský vynález, který lidem krade duši! Já jsem ale tak nějak celkově proti technice. O co by nám bylo lépe, kdybychom vyhodili všechny ty počítače, televize, mobily, topinkovače, rychlovarné konvice, hi-fi věže a kazeťáky. O co by byl náš život bohatší, kdybychom celý den seděli v houpacím křesle na verandě, někde v klidném městečku a pozorovali výtvory Boha!
Jako třetí blahopřála Spencerovi moje maminka. Ta mu dala sadu kuchyňských nožů a za to jsem velmi rád. Nože totiž nejsou na elektřinu a jejich provoz nic nestojí. Když se na Spencera má maminka podívala, aby mu poblahopřála, zjistila, že má na zádíčkách ošklivou vyrážku. Když jsme shledali, že vyrážka vypadá opravdu ošklivě, tak jsme zavolali doktora. To chvíli trvalo, protože nejbližší telefon je od nás vzdálen tři kilometry. Doma totiž ten pekelný vynález nestrpím! Doktor přijel, prohlédl si Spencera a rozhodl, že musí jít do nemocnice. Celá zábava skončila. Když všichni viděli, že už nedostanou žádné chlebíčky, tak se sebrali a odjeli. Všichni až na jednoho. U dveří stál John Weldy. Ano, ten bohatý a šťastný člověk. Řekl, že nás odveze do nemocnice. Byl jsem dojat a poprvé jsem si uvědomil, že i nechutně bohatí a šťastní lidé umí také býti opravdoví lidé. V nemocnici jsem se modlil k Bohu a možná jen díky němu nám doktoři řekli, že vyrážka není nebezpečná. Děkoval jsem Bohu. A děkoval jsem také Johnymu Weldymu.
V Bibli se píše, že jednou měl jeden muž hroznou vyrážku. Dlouho chodil po šarlatánech, ale všichni říkali, že ho vyrážky nezbaví. Až tento muž vyhledal Ježíše. Ježíš mu na vyrážku položil ruce a vyrážka zmizela. Uvědomil jsem si, že Johny Weldy je vlastně něco jako Spencerův Ježíš. A já mu za to děkuji.
Ale to, že je tak velice bohatý, mu stejně nikdy neodpustím. |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Cimrboy', 01.03.2005 21:08.
| Názory čtenářů |
24.02.2005 16:05
 Humble
|
Text (spíše miniatura než povídka) se mi jeví vtipná, svižně napsaná, lehce trapný mi připadá úvod. Když odroluji text tak, aby úvod nebyl vidět, dávám tip ;) |
24.02.2005 16:07
 Cimrboy
|
No jo, jenomže když smažu úvod, tak se budou všichni divit, proč najednou tak moc píšu o Bohu a Bibli a tak dál:-) |
24.02.2005 17:40
fungus2
|
Myslím, že je to povedené.** |
24.02.2005 18:22
Pavla
|
Phillipa Gulleye neznám, todle je ale hodně v klidu.* |
24.02.2005 19:31
pilgrim
|
ten úvod je fakt trapný - pokud potřebuješ k tomu, aby čtenář dílko pochopil takové berličky...
:-/
Kvůli tomu to ze zásady nečtu. Nemám rád manipulace. |
24.02.2005 19:58
Cimrboy
|
Tady nejde o pochopení, proboha! Pan Phillip Gulley píše hrozně moc o Ježíši a o Bohu a Bibli a víře a tak. Já sám v Boha nevěřím a proto jsem chtěl do úvodu napsat, že to v žádném případě nejsou moje názory, ale názory právě jeho. A jak jinak to mám asi vyjadřit, aby to nebylo trapné? A navíc mám v plánu ten prolog vymazat, hned jak se v mé sbírce ,,pocty" objeví nová povídka, střílející si z někoho jiného. Teď to tak chci nechat ne proto, aby čtenář pochopil o co v té povídce jde, ale proč jsem to vůbec napsal. |
24.02.2005 22:01
aldebaran
|
No, tahle tématika mi není zrovna moc blízká! |
25.02.2005 14:06
 johanna
|
toho pána neznám, ale jinak je to příjemná miniaturka
nevímproč mi to připomělo Irwingovu Modlitbu za Owena Meanyho |
25.02.2005 20:45
Tear
|
Budu vypadat jako někdo, kdo opakuje, ale ten úvod jako fakt ne... máš u mě půltip:) |
25.02.2005 20:46
Cimrboy
|
No tak dobře! Přesvědčili jste mě! |
01.03.2005 21:13
Cimrboy
|
Tak jsem to skoro úplně předělal. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|