Dílo #37724
Autor:isabell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:21.03.2007 23:53
Počet návštěv:1282
Počet názorů:7
Hodnocení:5 5

Prolog
 
Někdy

Někdy se závidí
a není co
pár slz a pár úsměvů
tak lehce se soudí
z odlesku tváře
a srdce nechce se vidět

Zloba a zášť
pro nicotné zachování sebe
Někdy si připadám
jako dítě
když věřím na zázraky
a lásku


než ji někdo přetne

Epilog
 

Názory čtenářů
22.03.2007 01:12
Burlev
někdy se nevěří

když za rohem křiví se šeptaná slova

a pak vzlyká vítr co nepočká u dveří

letí všude a nikam    stále a znova

zloba ze záští úsměvy rozpouští

jsou slaně rozmazané    a nová

hledání srdce na poušti tekoucí pramen

lásky a něhy    nachází písek a kámen



ano

rozum je zmámen



jen teplo domácích kamen ověří

zda dřevo voní    zahoří

lásky plamen

:)
22.03.2007 02:03
Andromeda
už zase, Pavlíčku? a pak...že nemá inspiraci.....
22.03.2007 02:32
muclicka
*
22.03.2007 08:32
Pastorál
*
22.03.2007 11:43
Albireo
Na Boha nevěřím, na zázraky a lásku ano
22.03.2007 12:16
Haber
hovorí sa
že dobrý Slovák
závidí aj chorobu
takže ticho Ti
závidím
túto básničku
:)))
15.07.2008 15:46
Alan Marceau
Oceňuji, že báseň byla napsána loni na první jarní den... přemýšlím, co jsem tehdy asi dělal

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)