Někdy mám strach
dívat se
zavřít oči
chodit
dýchat
tak se jen třesu
v rohu místnosti
Ve tmě schoulená
si hraju s lesknoucím se ostřím
byl to dárek
(jo, mám pro nože slabost)
a stejně nikdy nepřitlačím
pořádně
to pro to slovo „Nezabiješ!“
Tak jen bezvládně žvatlám
dokola těch pár svých
modliteb
k Bohu
k lidem
… nikdo neslyší
a nůž pokládám
nejsem hodna ani té
trochy bolesti
Jednou jsem zvedla telefon
a chtěla zavěsit
ale na to jsem asi moc slušná
Žádná něha
jen „Jsi nemocná“
ale nechtěla jsem za doktorem
pro blázny
chtěla jsem odpuštění…
Já jen
že mám strach
z těch zlých očí
Někdy je vidím v lidech
někdy ve snech
ale hlavně v zrcadle
v tom odraze mé tváře
v černotě mě obklopující
… v mé prázdnotě
To pak vyčerpaně usínám
no a po ránech mě bolí hlava
to abych měla víc
práce naladit úsměv
pro cizí…