Prolog |
|
utíkáme z černobíla |
Když jazyky sněhu olizují havranům křídla utíkáme z černobíla s malíčkama v dlaních a svádíme se do závěje až zapadnem po srdce Pak rozkýváni chtíčem prožívat se k smrti detonujem čas Budem si hrát na doteky zevnitř, kde duše je nahá víc než tělo, sadismus orgasmem vášně a orgasmus sadismem něhy Než probijem se ke dnu sníh roztaje
...a v zobáčcích havranů rozletí se naše vzdechy do vzlykotu orlích mláďat... |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'ashentree', 19.02.2014 17:30.
Názory čtenářů |
22.02.2005 16:55
nympha_Echo
|
proč jen tě ta nymfa má tak ráda.... |
22.02.2005 17:19
ashentree
|
napadl další sníh ráno
havrani šíleli v nahejch větvích
a kdosi mlátil hlavou do polštáře
proč má tak hrozně rád horský nymfy...
nejvíc Ti dík
nejvíc |
23.02.2005 09:36
Dash
|
Fajn... :o)) |
26.02.2005 12:31
Bastet
|
Pěkný |
08.05.2005 13:42
Seregil
|
Výborný...*t |
07.06.2005 10:25
Hester
|
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|