Viděla jsem hořet město

Viděla jsem hořet město. Přes sklo. Hořelo jen střídavě, ale všude. Do dálky byl cítit ten kouř a pálené vlasy. Padaly mi k nohám. A proto jsem je sbírala. Nesnažila jsem si je lepit do kůže na to už jsem přeci jen velká chtěla jsem je nasbírat do pytlíčku pověsit na stromy a čekat jestli z nich vyrostou hlavy. Přes sklo doutnaly domy a člověk mával jako když letí vzduchem balón. Jela jsem ho najít - člověka. Jela jsem za labutí a vlkem a Petrem z pohádky a dalšími jejichž jména mi nedokážou vyvstat z paměti. Jela jsem ne aniž bych chtěla ale na přání nežida který se chtěl ujistit ve svém lidství aniž by proto něco udělal.

Viděla jsem hořet město dotýkalo se mě. Pálilo a přesto chladilo jako obrázky islandu. Hořelo zvláštním způsobem nořilo se do sebe a probleskávalo v proudech světel a divokých hlasů a čisté vody tekoucí tak poklidně

jako můj rok Jela jsem do Zoló

a chtěla shořet s městem protože jsem ho viděla nemyslet na lidství odpornosti a banální nemoce snažila jsem se ujistit sama sebe že nejsem Sestra ani ty ani ty ani ty ani on

Bylo chladno vystoupila jsem a šla tim hořícím městem které se pořád jenom opakuje auty a troubením a vyvoláváním hlasů nedokážu se už otočit být dětská ne to nejsem já má křídla

prostě nefungovala a jejich hry nejsou dospělé protože jednou příjde moře a spláchne všechny utopené udělá jim hroby na dně pískůůůůůů a s láskou budu k nim chodit a pokládat hořící města na ozdobné mohylky plné prachu a dotyků a na každém hrobě bude napsáno NEJSEM SESTRA a nebude to lež o jediném setkání s podzimem

protože jsem viděla hořet město a v dálce Jsem se zatřepala zimou Stáli lidé a jejich vlk se kterým jsem si rozuměla až

"Ahoj!"

"Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - Ahoj - haf, haf"

Byla malinká

Všichni jsme na ní koukali kráčela pomalu jakoby opatrně našlapovala s těkavým pohledem zachumlaná do bundy a šály došla až k nám a nesměle pozdravila

"Ahoj!" přesto to vyznělo jakoby velce a vznešeně. Všichni jsme ji pozdravili představili jsme se a dali do hovoru povětšinu času mlčela - respektive nebavila se skoro s nikým z nás naklonila se jenom k vlkovi a jemu něco šeptala do ucha svítily mu oči a na její tváři bylo občas možné pozorovat probleskávající úsměv haf! "Jste soubor židů a patří vám davidova utopená hvězda!" řekla a odešla asi už nebylo ráno