Na okně ledové růže květ

bílá jak tvá dlaň

maluji slovy zmodralé tělo chladem

báseň je ještě nahá

na ňadrech vztyčená moudrost

a básník v pokleku

zahřívá chodidla

překvapené

šepotem rtů

tak bezbranná

jak záda růže.

Hrot pera tetuje vzkaz

o tvém těle

po kůži stehen

bolest je něha

znamení obou

a krk je poledne

i večer

dosud nenapsaných slov.