| Dílo #12502 |
|---|
| Autor: | Stínovlas |
| Datum publikace: | 29.12.2004 07:54 |
| Počet návštěv: | 927 |
| Počet názorů: | 4 |
| Hodnocení: | |
| Jsi ty |
|---|
V očích rozkvétaj poměnky kadeře v nejedný vlně potom taky rty netenký vím, že uměj líbat plně.
Slova, ty s citem objímaj všech příjemných songů sloky ruce s přehledem lásku znaj objektiv, taky mé boky.
Smích, který jasně zazvoní na mý splíny místo zvonku tajný věty co provoní šedý den na jeho sklonku.
|
|
| Názory čtenářů |
29.12.2004 08:43
 johanna
|
je to milé, ale básnicky nevyzrálé... sice se Ti vše rýmuje, ale celé to působí příliš lacině, klasicky.. škoda |
29.12.2004 09:15
 Stínovlas
|
Taky to mělo být klasické a upřímné a jednoznačné, tentokrát nic vzletného s abstraktními obrazy... |
29.12.2004 13:38
Albireo
|
Na tu klasiku mi tam vadí hovorový jazyk - navíc nesystematicky, poslední verš je zase až příliš spisovný. A Tvá věčná bolest - neurovnaný rytmus. Tentokrát si tip odpustím. |
29.12.2004 22:26
Stevenson
|
To znamena, ze co je klasicke.. je lacine ?_) Albi ma pravdu.. a nechtelo by to moc. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|