Z prozaického vyprávění jsi přešla na dva verše do poezie.
Možná jsi to tak chtěla.
na který?
Záhy úvodem... něco ti běželo hlavou, zapsalas útržek čehosi o *samotě pod vikýřem*, o *divadle světa*, kam však nikdo nechodí, následuje křížový rým:
posedávají na terasách a kouří × holubi víří prach
Posléze se prozaicky navracíš do ticha počínaje jakoby opuštěným závěrečným veršem první strofy, sirotkem, který je však z tohoto akordu obsahově vyvázán, několik slov, pak trochu ticha, pak výbuch tříštivého granátu se střepinou 'ř', pak mystérium představy o divadle světa, a závěrem trocha lítosti (zamýšlený akord *Mundi × nechodí* rozbíjí výbuch tříštivého granátu slovíčka, obsahujícího střepinu 'ř')
Jako je to příjemné dílko... jen jsem si tak prve žbleptnul, jako že jsem tu byl :o)