| XI |
|---|
Brouzdal jsem si městem
a každá námraza - každá lstivá lež
protivila se mi ač ojíněná
a dojímavá -
Jsou to jen ruce vytesané do kachliček
naší koupelny
A byla to radost!
u svahů se tetelící kterou jsem nakonec sám našel
Sprchoval jsem dědu
choulil se před dopadající vodou
jako zrána holubí vejce pod starým svetrem přikrytá
Ucho měl plné pěny a už si ani neschovával přirození
Měl v sobě pocit štěstí a zároveň byl odevšad cítit chlad
je to jen zvěčnělé sprchování vězňů březinských
Padá a padá na ramena další cesta prahou jakože
Bylo mi krásně tísnivo
brouzdal jsem tím městem
nesmutnilo - zcela zatažené po plynovém náletu noci
Trochu to klouzalo
toužil jsem po čtyřech nohách
A myslel na to že s velkou láskou
pozoruji ve starých filmech
především mraky
a říkám si že slova celuloidová
už nikdy nebudou stejná
Bylo mi krásně tísnivo
ale teď pro jednou stačí se nezamyslet |
|
| Názory čtenářů |
05.02.2008 10:03
 miirdas 
|
líbí se mi námět i některé verše
jen bych trochu škrtal
(ale ne moc)
každopádně doproručím k přečtení |
04.06.2009 16:18
 asi
|
líbí se mi moc, nevím, kudy jsem se k tomu doklikala, ale jsem za to ráda... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|