Dnes už mě nepřekvapí pocity co přichází kolem půl třetí ráno Jsem na ně výborně připravená! Z kapsy mi koukaj sirky a za nehtama nosím tenký kovový plíšky s elektřinou Jen ať si přijdou uviděj všechny barvy ruskýho kola když se točí nad Prahou Věty se samy dokončují v tomto stavu – o samotě jsem nezaskočitelná Ale stačí se přenést do krabice s krokodýlem kde ležím schoulená a saju mateřský mlíko kde se bojím znovu nadzdvihnout víko Jo, vážně se bojím že bych nemusela zvládnout potom se trmácet úplně sama po starým koberci vlastního bytu a zase bych neviděla týdny před sebou a zase bych skládala střípky svý minulosti a říkala si stotisíckrát A CO KDYBY A CO KDYBY nebe bylo zelený a kobylky jezdily v luxusních fárech 230 po dálnici A CO KDYBY se tramvaje zavrtaly jako červi do země a lidem by narostly krovky s perleťovými křidélky A CO KDYBY vlastní slzy slzy z vesmíru slzy s nádechem purpurové růže slzy s chutí kyanidu nešly spolknout bez bolesti bez ohlédnutí na minulou zimu s přihlédnutím ke stavu mezi zrozením a bytím Probírám to ze všech stran mám strach otevřít těžký víko krabice svý zranitelnosti |