Křičím
že dotykem souznění
otvíráme
brány nekonečna
když ve chvíli uvědomění si
pomíjitelnosti
přijímáme zodpovědnost za sebe samé
za své jednání myšlenky i činy
jenom se nezradit
ve své víře jedinečnosti…
protože
nahlížením do krátké budoucnosti
ztrácíme své bytosti
zatímco
nahlížením do sebe
získáváme je
svým mizením
v těch chvílích dosahuje má bytost
nedozírných velikostí
velikostí poznání
že v sobě můžu vesmír obsáhnout
že v sobě můžu vesmír přehlédnout
že ve vesmíru na sebe už konečně
můžu dosáhnout…
já tulák
to přede mnou se kopce otvírají