musím potkat 16 lidí který mi pořežou ruce střepem sebraným ze země z dálky zanechat obraz vtisklý do dlažby tvář slzu řasu z obočí stejně jako se ty začínáš pomalu vtiskávat do mých zad Musela jsem se vydat do útrob města zkrotit probuzeného draka aby lhostejnost lidí z tramvaje vyléčila mojí zběsilost Dívala jsem se /se strachem/ na ruce který se jako kobry s naběhlýma žilama plazily po šedých tyčích pilířích mýho bytí vydrž to vydrž to musíš to zlomit podívat se jim do očí s výsměchem soucitem Lidský bestie kráčící v mý hlavě si neberou s ničím servítky rozpojují spojení zlomyslným pohybem slučují neslučitelné kameny štěrk & písek & kameny si strkám pod nehty s p l y n o u t s v e s m í r e m ? To čeho jsem se nejvíc bála se ukázalo jako jediná z cest do přežití musela jsem se vzdát svého přesvědčení vyrvat ho z podkůže a pak znovu přijmout – /jako jiná bytost/ bytost z mechu a jantaru a krví tulipánu To slzy mne očistily řeka v níž jsem se topila ustoupila s příchodem slova vraha slova proradný počáteční šílenost nahradím pohledem vyslanýmzmorkukosti Jestli se mnou chceš lehávat v písku musíš po mně chtít všecko neumím dávat jen z části rozmysli se dobře spojená těla můžou být mostem přes propast osamění nebo taky vstupenka do pekla mám to z první ruky ale možná jsou to jen lži možná jsou to všechno jenom lži totiž mí andělé mě drží zkrátka za každou chybu kterou ve snech udělám mi z hrudi vyříznou cár kůže k o l e m d o k o la doděláš co oni začali? vyrveš mý srdce zpátky z jejich křídel z jejich proklatejch spárů ? Musíš si pospíšit / času není nazbyt Až to uděláš schovej ho do sebe h l u b o k o ! je to mý jediný srdce jednej s předstihem a pak mě vzbuď |