Obejít prstem

bradavku tvého prsu

stejně jako se vzdálit do prostoru hvězd

je mi to líto

            že květy uvadají

když kruhovým pohybem

zas rozbíjím svět 

znovu a znovu

se navracet

            tak trochu v beznaději

ptát se

            kde že

                        je to místo

                                         kam chodí

                                                           vlci pít

má lásko

            dnes v noci zas prožívám

            tu neuvěřitelně svíravou

            úzkost vlastního bytí

pověz

kde     

            kde

            kde

je to místo?!! 

znát aspoň náznaky

uvidět ho

v jitřním blekotání

                                   prý bezduchých stonožek

když na ruce pár ponožek

si za zvonů bití navlékám 

Jen nebýt sám

      anebo sama

v tomto prašném kraji

stačí, že sídlím na

            pokraji

vlastních myšlenek

a ptám se

zase se potisící ptám

ptáků s mohutnými křídly

a něžných komárů

                 korálů

              a kormoránů

korálky na krk ve snech

navlékám

postý jako prvně 

kde najít tu bílou vločku nevinnosti…

Vybílit skrýš svých pocitů

zlato

za to

si pronajmu svou skrýš

                         už spíš?

miláčku…