Zas mne to volá ze všech strání. Pod nálety hejn asteroidů hrady se zbortí než k nim dojdu i srdce svolné k roztrhání. Jen mi je léto blesky rozřež, na sucho staví hrady bouře a krade i můj proužek kouře, snad na cimbuří nebo na věž. Pohled jak běhoun mezi ploty za té sloty mám položený a nezkropí jej ani kapka. Dál vedro na klepadle hroty svých střel mne tepe v nestřežený okamžik jak svou kořist lapka. |