Dílo #11378
Autor:Merlin
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.11.2004 13:31
Počet návštěv:453
Počet názorů:5
Hodnocení:

Poutník
Už vítr zvedá se a zvedá rmut dne ode dna,
jak racků tisíce vlny větrem rozmávané,
překocený slunečník – pyramida beze dna
a světla vlaků jsou jak Perseidy samozvané.

Tři krásné ženy v pramici mne vozí sem a tam
a z brázd v osnově lesku hvězd rybářskou spletly síť,
pak z dýmky popel do řeky v oparu vymetám
a zbytek vína vylévám před temnou lodní příď.

Síť spletenou i ticho kol protrhla jedna z hvězd
a sama v sobě s šplouchnutím hladiny zmizela,
mhu zamotanou v hradbě bříz rozpouští záře měst,
co stará vrba smuteční tu stojí zšeřelá.

A přijde ráno, kdy se zdá, že nám jsou dálky blíž
a obzor leží u tvých vrat, však na nich těžká mříž.

Názory čtenářů
15.11.2004 14:19
Delphy
takové umělé to je, plné ohraných veršů
*,*
15.11.2004 15:31
Albireo
Mně se to obsahově dost líbí, ale vadí mi nedostatky formy. Vypadá to na sonet anglického typu (a sonety mám moc rád!), ale rytmus je hrozně nepravidelný a rým ode dna/beze dna hodně tristní.
15.11.2004 19:10
Lady
Těžký sny?
Nebo něco jiného?
16.11.2004 22:08
Lena
Mňo, nějak mě to vyčerpalo... Souhlasím s delphy
18.11.2004 17:59
Humble
souhlas s Albireo :o)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)