Dílo #11378 |
Autor: | Merlin |
Datum publikace: | 15.11.2004 13:31 |
Počet návštěv: | 453 |
Počet názorů: | 5 |
Hodnocení: | |
Poutník |
Už vítr zvedá se a zvedá rmut dne ode dna, jak racků tisíce vlny větrem rozmávané, překocený slunečník – pyramida beze dna a světla vlaků jsou jak Perseidy samozvané.
Tři krásné ženy v pramici mne vozí sem a tam a z brázd v osnově lesku hvězd rybářskou spletly síť, pak z dýmky popel do řeky v oparu vymetám a zbytek vína vylévám před temnou lodní příď.
Síť spletenou i ticho kol protrhla jedna z hvězd a sama v sobě s šplouchnutím hladiny zmizela, mhu zamotanou v hradbě bříz rozpouští záře měst, co stará vrba smuteční tu stojí zšeřelá.
A přijde ráno, kdy se zdá, že nám jsou dálky blíž a obzor leží u tvých vrat, však na nich těžká mříž. |
|
Názory čtenářů |
15.11.2004 14:19
Delphy
|
takové umělé to je, plné ohraných veršů
*,* |
15.11.2004 15:31
Albireo
|
Mně se to obsahově dost líbí, ale vadí mi nedostatky formy. Vypadá to na sonet anglického typu (a sonety mám moc rád!), ale rytmus je hrozně nepravidelný a rým ode dna/beze dna hodně tristní. |
15.11.2004 19:10
Lady
|
Těžký sny?
Nebo něco jiného? |
16.11.2004 22:08
Lena
|
Mňo, nějak mě to vyčerpalo... Souhlasím s delphy |
18.11.2004 17:59
Humble
|
souhlas s Albireo :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|