závěje bílou barvu ztrácí
roztáli všichni sněhuláci
a lidi došli k objevu
že z nich tání nic neubírá
i když je uvnitř sem tam díra
a není příliš do zpěvu
jaro už kouká na hodiny
a až odplaví zimní špíny
probudí pstruhy v potoku
donutí ráno zpívat ptáky
a smyje chodník pro panáky
i když vždy není do skoku
rozpustí ledy na jezeře
obleče trávu stromy keře
do zeleného obleku
a vzkáže slunci: vstávej brzy
aby včas oschly ranní slzy
těm kterým bývá do breku
aby se rozbzučely včely
a medvědové rozbručeli
a vylínali z kožichů
a lidi svlékli rukavice
a chodili ven bez čepice
i když jim není do smíchu
a přestali si dávat facky
a pod nohy si házet klacky
a dělat velké kopance
aby jim došlo že čas letí
a že se rodí málo dětí
a občas není do tance
a i když jaro nepromění
na opravdovo tajnosnění
co po nocích se doma sní
určitě mírně stoupne v ceně
i v očích co jsou nezasněné
těch kterým není do básní