andělíčkářka přivedla mé syny na svět ještě je brzy teprv se rozednívá
otec Jeronýmek opírá korbel o břicho a káže mi že ve stručnosti nenajde Bůh potěšení a že on tu proto je aby naslouchal a rozhřešení dal mi - a zpíval bědné žalmy - dcero, nech mě větu doříct!
a já mu: otče, co mi po bohu! a kdybych stručná nebyla do pekla by mě srazil! jsou věci do nichž ani bohu
jako mně do něj
a mlčela jsem plná vzteku a jedu a záště a zloby - a na čele znamení... otče! co už že já ale i ty?
a moudře kývl na mě páter a do ticha po mé zlobě dcero kde je rozdíl?
Epilog
a sestra Marie jazykem ohledává rozštěp osudu
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'random_night', 05.02.2010 23:37.