Plameňáci

 na oranžových schodech
 plameňáci sobotního večera
 jen kdyby na vteřinu bylo ticho
 už by ses nechtěl vracet

 skloněná žena zpívá marseillaisu
 podél klášterního dvora, nepřítomná
 má v ruce zapálenou svíci
 a dlouhé vlasy podél těla

 utíkáš

 lidi se vyklánějí z oken,
 boty klapou - jako kastaněty
 a do tváří jim vůně z cizích ploten
 a jiné světy

 
 Tečka obryně

 Tečka obryně
 tak hmotná, nicotná
 je každý z nás
 v kukačkách nade dveřmi
 usnul čas

 položíš dlaně
 v cizím okamžiku
 na cizí vlas
 jsi jedním z nás.