1.

 Na jaře čas,
kdy ledy tají,
ozývá se hlas
pověstí a bájí.

To roku každého
na připomenutí
zmrtvýchvstání


Umírají symboly


A umírají labutě
umírají nehnutě
ta stělesnění krásy
čistoty- volnostia spásy
o věrnosti nemluvě.


Celý vesmír


Je celý vesmír vědomostí.
Je celý vesmír hloupostí.
Je celý vesmír moudrostí
a hádej kdo jsem Já ?



A ticho umlklo
a řvalo z plných plic
to z toho světa
mu bylo na nic.
A nic se vzbudilo
a začalo plakat
to aby radilo
co kdo má dělat.



Na slunci piha
ta skvrna na kráse
a v srdci pýcha
co nevede ke spáse.



Motýlci jako myšlenky
poletují po kraji mé hlavy
usedají na pomněnky
a nesou zprávy....