BALADA O ÚCHYLNÉM JANOVI
Pod horami ledy tají příroda je jako v ráji
přijde jaro jako vloni voda chladí louky voní
Ty jsi vůně vůně jara tvá matka Tě doma kárá krátká sukně vábí oči neodtrhneš od ní oči
Neposlechla vyšla z rána cesta k řece je jí známa Radek jezdí s kolotoči ráda se kolem něj točí
Milý její nepřichází vítr s vodou jemně hází horký vzduch jí svírá oči bude nejlíp když se smočí
Svlékla šaty k vodě běží vlas se jí na hlavě ježí voda chladná trochu příliš všechny svaly ztuhly jí již
Hýbat se může jen stěží napospas tam v chladu leží posledních sil již nemá moc v chvíli kruté vzkřikne pomoc
Mezitím však Honza hloupý ruce líné k práci skoupý
do kapes buchtičky si dal do světa se svižně vydal
Vtom však slyší nářek silný připadá mu dost úchylný svou výplatu dávno propil když zjistil že je pedofil
Myslí že to panic krásný hlas se mu zdá velmi jasný myslí jenom na tu krásu až s ním v loži najde spásu
K řece běží co jen stačí v botách šutříky ho tlačí vtom však v řece spatří ženu jak se snaží plavat k němu
Vytáhne ji celý svěží pod ním mokrá lehce leží oční víčka těžce zdvihá při pohledu naň omdlívá
O tom co se pak stalo s dámou která byla tehdy pannou není slušné vyprávěti natož o tom tady pěti
Z mdlob se časem probudila zachránce však neviděla ten na útěk hned se vydal poté co jí své geny předal
Z poučení písně této nechoď k lesu když je léto a už vůbec neřvi pomoc pokud nechceš přijít o „moc“ | 
