| Dílo #835 | ||
|---|---|---|
| Autor: | drfaust | |
| Datum publikace: | 19.11.2003 13:30 | |
| Počet návštěv: | 1287 | |
| Počet názorů: | 17 | |
| Hodnocení: | 9 | |
| Na hranici vesmíru mozku slaného jezera | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
19.11.2003 16:00 kalais |
chvíle ty některý okamžiky a za ty za ty erupce...********* |
| 19.11.2003 16:57Mamut |
Tak tohle jo..úžasná.. |
19.11.2003 23:35 Wopi |
jestli jsi rozháraný podobně jako Tvé dílo, no tak potěš :) |
| 20.11.2003 15:08drfaust |
Hele Wopi: k prologu (Jsi hrad můj .Líto) Citace Karla Šiktance, Adam a Eva (tuším rok 1967), str. 32-33 Jedna z mých nejoblíbenějších sbírek... "Jsi z laskavce! A z tmy kol svic! Jsi svatá Lež! Jsi Msta! Jsi víc! Jsi z dušičkových her ta zlá, ta něžná smrtí hlava!" "Leží a hrozí mi: usměj se na hosty. Ale ke mně hosti nejdou. Chodí jenom ouzkosti." "Jsi z křídových kol! Jsi z babích let! Jsi vše, co v nocích mých si říká cos Líbezného nazpaměť! Jsi vzlyk! Jsi křik, jímž zem se ve mně trhá!" "Chodí jen ouzkosti. Ruce jak lopaty. Hladovýma, ledovýma Sahají mi pod šaty." "Jsi Vánoční! Jsi louč! Jsi sníh! Jsi hrad můj Líto! Hrad můj Hřích! Jsi krajka bělostná na všech těch vezdejších veselkách pro peníze!" "Sahají pod šaty, utéci nemohu. Darmoděj! Můj svět mě drží všema čtyřma za nohu." Jsem především unavený...:) Mám chřipku... nemocný... čím? Nějakým virem:) Ale to přejde, doufám. Jinak k rozklíčování textu... Vás to snad napadne, ale třeba: V jaké krystalografické soustavě krystalizuje sůl? Některé typy mlhovin vznikají při jistých dějích... vysokoenergetické extragalaktické jevy... výbuchy... jsou zdrojem poznatků o stáří vesmíru o jeho počátku, protože během toho výbuchu jsou podmínky hodně podobné počátku... a vůbec... působí na mne záření gama!:( |
| 20.11.2003 15:15Wopi |
týjo... zíram |
| 20.11.2003 15:40Mathew |
seš v mých oblíbených, ode dneška, doufám že si to uvědomuješ :) * * * * toto je pekelně dobrý.. |
| 20.11.2003 15:53drfaust |
No dík Mathew...mě totiž nikdo nečte...:) |
| 20.11.2003 15:56Mathew |
protože jseš moc náročnej na čtení, dřív jsem tě taky nijak nežral ale když se do tvýho způsobu psaní člověk jednou dostane a položí se do toho tak to stojí za to :) neboj, budu tě doporučovat horem dolem kudy chodím tudy hlásám slávu :) |
| 20.11.2003 15:58drfaust |
:) |
| 20.11.2003 17:16kalais |
dr:)já ti taky přikázím na kuť:))))))) |
| 20.11.2003 17:29hermit |
mi to připomíná mě, tak se mi to líbí :o) nejen, pochopka |
21.11.2003 12:32 Diotima |
Zatím Nr. 1!!!*****Bombička na n...:-)! Ta teorie se asi opravdu hodí! :-) |
| 21.11.2003 15:31Pavla |
uf :) |
| 17.01.2005 17:47Hester |
je úžasná*** |
| 17.01.2005 17:48Hester |
a Adam a Eva je snad úplně nejnádhernější, co jsem kdy z poezie četla... a znáš Noc na svatého Nikdy? |
| 24.01.2005 16:35drfaust |
bohužel ne, co to? |
| 26.01.2005 21:36Hester |
Noc na svatého Nikdy V kočičím stříbře zimní tmy zní vlak. Blýská. A tříská, jak by svět mi hrál na perleťový buben. Sbohem! Bor ze sna hrozí, nasedám – a do škvír dveří cpe se za mnou hvězda. Vlak je jak kostel, který utíká. Cos se v něm modlí. Cosi naříká. A nikde nikdo. Jenom prchlý sníh, jak by si bezrucí přede mnou podávali dveře. Noc mluví s cesty. Jdu a klnu jí. Že lže. Že blázen, kdo jí věří. Však v hořkém šeru u posledních dveří se křižuji: vlak náhle zmlká, jak by pod ním plul Velikonoční ostrov - - - Bojím se křičet. (Snad že doposud jsem ti neřekl slovo ani šeptem - - - ) Jsi z par. Jsi Sněžná. Sedíš v konci tmy – a luna ledová ti stojí za hlavou a žhne ti ve vlasech jak hvězdné hodiny. A vůz je plný rzi. A noc jak těžký hřích. Sedíš a směješ se. Tiskneš si k stehnům šaty plné světla. A z větví za okny se v kusech řítí sníh. Jak by to století, v kterém tě potkávám, trhalo v nebi Pánubohu srdce! - - - „Kam jedeš?“, ptám se. A tvá tichá dlaň vysype z klína trojúhelníkové světlo a ještě zlatá běží před tebou a klade se mi na užaslé oči. Prohlédám prsty. A tma při trati má náhle barvu uzd a opratí. Zní biče ze saní a zvon, ach, vyzvání - - - jak na svatební jízdu! „Blázínku. K tobě!“ - - - dýcháš. A tvé rty jsou zlé. Rybička – z dětství nůž – běží mi po hrdle. A měkce smeká se. A hladí do krve. A já tě nechápu. Jsem přece tady. Blíž než smrt. A ze všeho, co mám, jsou náhle nejmladší mé pomatené ruce - - - ! Počkej! Tam venku, slyšíš? Vojáci - - - jdou proti nám a cize řvou, na bodlech peří z bud a rozpáraných úlů. Neboj se. Je tu tma. A vlak tu nestaví. Nech si mou hlavu. Šťastní bezhlaví! – nemají kam si zvát olůvko ani mrak na jednu malou, za vším pláčem slzu. Máš černé maso. Teplé. A já, zbaven úst, černých a teplých, letmo svlékám tě a zděšen sladkou lstí tlačím se k oknu, abych zakryl třpyt, jímž po zem nahá náhle rozsvěcíš půl letícího světa - - - Pole jak kerný led. A hvězdy kolem vsí jak vlčí zuby nad beránčím hrdlem. Slyším jen jména: Lovčí, Snivá, Zbraň - - - Zní mi jak srdce, kterým chybí dlaň - - - Horoucí. Hebká. S tisícími prsty. Co jdou. Co, líné, hladí proti srsti. Ach, paní! Spínám nad hlavou tvé nohy k Bohu bouří, aby – v bílé mstě – ušetřil v jedné vsi stín hrušky Vévodkyně, pod kterou poprvé mi tato něžná noc šla hlavou, úzkostná, že uslyšíš až do patra, jak slibuju, jak hrozím. Těšení, Závist, Rábí - - - Slyším vše. „Ano.“ „Ach, ano.“ „Hloupá, ani za nic - - -“ A smích. A jména povědomých stanic, co zní, co vábí jako polní mše. Máš v sobě cestu. Ptám se na ni. Máš v sobě propast jak má hlava. Mlč! Noční vlak má lehké spaní. Mlč! Noční vlak se převrhává! Máš kouska srdce. Dýchám ústy. Máš v klíně závěj. Dýchám vodu. Jsi má jak strach, když krev se spustí. Nech mě. Ach, nech mě, nechci na svobodu. Jsi z par. Jsi Sněžná. Svítá. Jest i není. Mráz. Korálková zem. Ach, krásné pustošení! Krátké a sladké, krásné pustošení! Svítá. Vlak stojí. Vím, a nechce se mi. Vím, venku staví na hedvábnou kaši. Vím, venku kočár, přimrazený k zemi. Vstáváš - - - Jsi celá z doteků a slastí. Směješ se ve mně nizounko jak v hrobě: „To na kraj světa je to blíž než k tobě!“ A já, jat smíchem, civím do polí, abych se dozvěděl, jak se tu u mě říká - - - A couvám pozpátku! Na zdi jen bílý pruh a díry po skobách, jak by si nádraží prostřelit hlavu chtělo. Klekám a běžím zpět. (A slyším vojáky. Jdou proti nám. A cize řvou - - -) a sražen za hrob snu svým náhlým zoufalstvím - - - vyju ti vztekem u nohou jak pes - - - a přikrývám tvé rozsvícené tělo - - - |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|