Datová hranice
a bylo to
kdesi na datové čáře
Země s modrou hlínou
čas v přechodníku
jak vědělo se
to struny rostly z koutů
a v koutech vteřin čas nikoli vkleče
trpno se nestrpělo
tehdy
on ve šlépěji sebe
v jedné zahradě
šíleně jak právě noci kometa
stál s krokem před sebou
jazyk se napne z tětivy
života když to
chci říct
a máš tam být se mnou
abych uchopil
tehdy ve dnes ty
chléb náš
neboť nelze z ničeho jinak
vím vtisku je ostrost
obava se vším
a po nich nic
ale dnes nelze jinak už
dnes
datová čára jak Rubikon
únikové rychlosti svědectví
ty
tehdy ve dnes ty je
jazyk žít život
nikoli žula
tělem švem bez jizev už
je čas
|
|
egil 
Diotima 