Sudba

Do řezu jablka jsi zasel hvězdu
- nožem. Rozkrojíš sen
a spatříš svou věkovitost
jako jabloně
v zahradě, kdesi za úplňku sklizně.

Pak přijdou sadaři,
opět nožem
rozkrojí tělo do letokruhů,

v nich zjevení rukojeti.

Ty dřevěníš! Od kořenů,
když míza je svolována k uzemnění,
pak:

tyto blesky můžeš spatřit jen jednou,
pokaždé, jen jako podzim.