| Dílo #31221 | ||
|---|---|---|
| Autor: | bříza | |
| Datum publikace: | 25.09.2006 10:58 | |
| Počet návštěv: | 9416 | |
| Počet názorů: | 44 | |
| Hodnocení: | 33 5 5 1 | |
| Patří do archívu: | <Soukromý> Albireo: Albi má nejradši (2006), <Soukromý> Lamanai: Klenoty pro potěchu Lamanaiovy duše, <Soukromý> horomila: SLONOVÁ VĚŽ, <Soukromý> koniklec: uLOVEné básně | |
| Prolog | ||
|---|---|---|
| mrzáček září | ||
| ||
| Epilog | ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
25.09.2006 16:16 bříza |
prelda napsal(a): není: zkrácením posledního verše o 3 slabiky (+ odsazením) se zde dosahuje akcentu pozornosti k pointě. Tento efekt "zborcení" (krom toho, že odpovídá zamýšlenému účinku a názvu) signalizuje, odkud je třeba báseň interpretovat - kde je třeba začít jíti "za" slova. Udělat verš pravidelný, by nebyl sebemenší problém. Vznikl by libozvučný kýček bez hlubšího významu.tím posledním veršem je ta básnička opravdu trošku zmrzačená, ale jinak prostě nádhera |
25.09.2006 17:08 Vích |
Září jak morová rána, ty máš teda apetit ;.. |
| 25.09.2006 18:10MCMXLI |
* |
25.09.2006 18:12 toomey |
Pohyb rozrezanými cestami: bolí, čo sa bojí. ... Veľké prázdne tiché záhrady za každou vetou. Telo sa stáva zvukom. V sieti čiar, priepasti, kde sa tlieska jednou rukou, plače jedným okom... Odkráčanie do jesene, v škárach byť stále letom. Vlasy lásky vypadané. Okrem svojej smrti vedieť už všetko. Všetko. |
| 25.09.2006 19:49Raimund Jezu |
Já se teada moc vycpanej necejtím, natož pilinama. |
| 25.09.2006 23:05_jarda |
a za chvíli je tu mrzáček říjen (jako bych to už zažil) |
25.09.2006 23:28 Andromeda |
prelda napsal(a): ******************************************tím posledním veršem je ta básnička opravdu trošku zmrzačená, ale jinak prostě nádhera bohužel musím souhlasit.....každým slovem, mně se ten konec taky nelíbí |
| 26.09.2006 07:13Hester |
* |
| 26.09.2006 08:15rire |
* |
| 26.09.2006 09:23Androgyna |
* |
| 26.09.2006 11:13Lamanai |
mně se to líbí, oslovuje mne to, něco to ve mně probouzí... od tebe po dlouhé době, tak jsem za ni rád |
26.09.2006 13:01 tynic |
Nezbývá jen podzim a mlžných vinic příběh. Na skládku kam střepy vozíš starý fakír dříme nohy zjizvené tvář čistá. Radikální řez je duchem místa. Tady a teď. |
| 26.09.2006 22:12Vladimír Ochrana |
bříza napsal(a): Ano, mohl by vzniknout libozvučný kýček ... záleželo by ovšem na autorovi, nikoliv na samotné existenci pravidelného verše, domnívám se. zkrácením posledního verše o 3 slabiky (+ odsazením) se zde dosahuje akcentu pozornosti k pointě. Tento efekt "zborcení" (krom toho, že odpovídá zamýšlenému účinku a názvu) signalizuje, odkud je třeba báseň interpretovat - kde je třeba začít jíti "za" slova. Udělat verš pravidelný, by nebyl sebemenší problém. Vznikl by libozvučný kýček bez hlubšího významu. Báseň se mi na první pohled nelíbí. Nikoliv proto, že bych toužil po opěvování zářivých barev babího léta, to stejně pomine. Hlavně proto, že mi jako čtenáři nesedla do nálady. Jak vyjádřila trefně výše v názorech Natasha, je to jakoby člověk po dvou krocích zapadl do blat. Už jsem v nich i tak, proto ta nálada. Ovšem díky za tvé dovysvětlení, protože, dívám-li se za slova, mohu tušit hlubší smysl tvého sdělení. A ten přináší víc než pozlátko žlutého podzimního listí. Je výpovědí o životních údělech. Za tohle a výhradně za tohle ovšem tip. |
| 29.09.2006 08:02Satanas |
krása. |
| 29.09.2006 11:08Ellin |
až podruhé...:-) |
| 02.10.2006 16:48Burlev |
dobře jsi to vymyslel prvně jsi sem nadhodil zkoušku a teď.. :) |
| 25.10.2006 16:40salma |
hezka* |
| 27.10.2006 12:39Lady |
|
| 17.03.2008 22:00koniklec |
1* |
| 31.03.2008 19:28horomila |
bříza napsal(a): chudak napsal(a): zaprvé jsem bříza chlapmně se zase zdá, že si tu báseň posledním řádkem rytmicky zabila... a zadruhé jsem ji nezabil - jen zmrzačil bříza napsal(a): ...tynic napsal(a): ať křičí kdo křížem ořeNezvedne lásku ten, co lehá si do futrálu životem nemocen. krev sije pod nohama "láska" lidí - ten klam a sen - jen ať se zdvíhá sama ! |
| [ << ] [ < ] | |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|