setmělo se od večera do jara jen kousek času zbývá můry přišly mi zas říct kdo mě podezřívá
už kvetou sněženky jak prokřehlé prsty sněhové víly nejvzácnější z orchidejí před zimou se uchránily
na chvíli jsem poznala tu tvář která i bez masky tak cizí bývá už dlouho teplem dlaní ji nikdo nezahřívá
a rty vždy smát se umí jako hravé děti navzdory duši bez plamene a na odkvetlá předsevzetí nikdo už si nevzpomene |