Někdy to tak je, hliněný džbánek
dnem vzhůru talíř převrátit
ostatní pláčí, modlí se
a tvoje slzy, Marie, kde? kde?
odtekly řekou podzemní
a naplnily studně
a uprostřed polabské nížiny
je náhle moře a zaplavené jeskyně
kde žiješ, veliké temné zvíře
mručivé, pazourek v kapse
kamínky, drápky, uzlíky
svíce a taky
mobilní telefon: haló, nebe?
nevyvrhlo právě dnes
obtloustlé moře
ohlodaný kmen stromu
v jehož koruně
je aspoň kousek
ostatek nesvatý
můj milý, z tebe?
No...T*