George Mackay Brown, 1967

Čekající v bouři


Hra pro sedm hlasů

Dlouhý břeh. Tma. Sedm stojících žen.

ANNA: Jsem Anna. Jméno mého muže je Ally. Pracoval v kopcích s pluhem a koňmi. Tehdy jsem ho neznala, s jílem na botách. Pak přišlo léto černého obilí.

ŽENY: Skála je černá a chladná tuto noc. Svatá skála, Hellyan.

MERRAG: Merrag je moje jméno, stará žena s šedým provazem vlasů. Nikdy jsem nemusela snášet polibky a bláznivá slova muže. Kvůli svému bratru Jamesovi mám trpké, cudné ruce.

ŽENY: Skála je dlouhá a chladná tuto noc. Hellyan, kostelní skála.

MARGRET: Jsem Margret. „Kdo jsi, Margret,“ zeptal se Robbie, „abys ždímala mokré košile pěti bratrům? Kdo jsi, abys jim třikrát za den míchala ovesnou kaši nad blikajícím ohněm? Přijď,“ řekl, „mám loďku a síť a bílý osamělý domov na pobřeží.“

ŽENY: Hellyan je jméno této skály. Skály tuleňů a svatých a terejů. Ale rybáři se jí vyhýbají.

KITTAG: Kittag mi říkají. Mé pravé jméno je Catherine. Umím psát slova a přečetla jsem knihu nazvanou Obezřetnost a další, nazvanou Síla ducha. Mám tři čepce, které nosím do kostela, každý pro jedno roční období. Catherine mi říkal, když si mě namlouval, tenhle Peter.

ŽENY: Tady sedávají racci, na skále Hellyan, hlavou proti větru, v zimě, v létě.

KIRSTY: Kirsty, to jsem já. Jednou ráno můj otec řekl: „Pohni sebou, dnes k nám přijde návštěvník z ostrova Westray, aby odvezl tvou sestru Mary.“ Vydrhla jsem stůl doběla a podlahu domodra. Moje matka dala do okna vlčí bob. Pak ten cizinec přišel a posadil se za stůl. Říkali mu Josh. Nesl s sebou vůni moře. Moje sestry před něj rozložily ovesné placky a sýr a whisky.

ŽENY: Námořníci se podle ní řídí. Dobrá skála v letní den, Hellyan.

RUTH: Ruth je moje jméno. Bouře mi dala mého Torse. Vynesli ho z jícnu moře, malého černého promočeného muže. Nalili do jeho cizího hrdla whisky. Omotali ho šedou přikrývkou. Celou tu zimu jsem ho učila naše slova.

ŽENY: Tuto noc je skála hlasitá a chladná, a temná, Hellyan.

SEENY: Jsem Seeny. Žiji s Mansiem, kterému muži říkají modrý hřebec. Nejsme manželé, ale moji tři synové jsou jeho. Mansie má osamělou, vyprahlou, Bibli oddanou ženu na ostrově Hoy.

ŽENY: Hellyan je hlasitá tuto noc. Skála svatých a zármutku a tonutí.

– – –

ANNA: Přišlo léto černého obilí. Ally opustil chalupu svého otce a přišel dolů na pobřeží, sbírat přílipky a chaluhy. Anna je moje jméno. Lidé z kopců měli ten rok hlad, a moře bylo plné ryb. Můj otec vložil Allymu do ruky stéblo ovsa.

ŽENY: Zaklepání na naše dveře, kolem půlnoci.

MERRAG: Kvůli svému bratru Jamesovi mám uvadlé ruce. Ten po čtyřicet zim nepromluvil na žádnou ženu, ani na mě ne, ačkoliv dlouho mumlává k Bohu nad rozlomeným chlebem. A přesto dnes ráno řekl: „Od západu jde špatné počasí.“ A u dveří řekl: „Jsme chudí lidé, musíme rybařit.“ Moje jméno je Merrag. James má tisíc šilinků, bílých a šedých, v truhle pod postelí. Potom se otočil a kráčel dolů na pobřeží.

ŽENY: A přesto jsme nespaly.

MARGRET: „Mám loďku,“ řekl Robbie, „a síť a bílý osamělý domov na pobřeží.“ Jak uměl svými bystrými prsty stočit kousek dehtovaného motouzu, zauzlit jej a rozhodit uspořádané mezery do všech směrů, aby se staly pastí na ryby, sítí, temným závojem! Margret mi říkají. Hvězdy proudily kolem mého svatebního okna jako hejno tresek.

ŽENY: Zapálily jsme olejovou lampu v okně.

KITTAG: Catherine mi říkal, když si mě namlouval, tenhle Peter. Catherine je mé pravé jméno. Pak jedno březnové ráno řekl: „Kathy, nalož tresky do soli,“ a jeden letní den naplnil mé bílé ruce tresčími játry: „Kittag, vymačkej olej do lamp.“ Než se skončil rok, měla jsem od něj víc kopanců než polibků, a jediné, co jsem měla čas přečíst mezi pečením, vařením piva, předením, látáním a kucháním ryb, byl malý katechismus. Tento Peter byl církevní starší. A „Kittag, Kittag, Kittag,“ tak mi říkali sousedé po celém pobřeží. Ale Catherine je mé pravé jméno.

ŽENY: Zahalily jsme si hlavu šálem.

KIRSTY: Rozložily ovesné placky a sýr a whisky před Joshe. „Tamhle u ohně je naše nejstarší dcera Mary,“ řekl můj otec, ale Josh se díval na mě, když rozlamoval svou placku. „A tady pod obilným věncem je naše druhá dcera Sarah,“ řekla moje matka, ale Josh se díval jen na mě, když krájel svůj sýr… „Malá Kirst je pro muže moc mladá,“ řekli oba najednou, ale Josh vypil svou whisky a předklonil se, až světlo z jeho šedých očí dopadlo na mě samotnou v celém tom ukdákaném domě.

ŽENY: Trhly jsme chvějícími se dveřmi.

RUTH: Celou tu zimu jsem učila svého Torse naše slova. Děti utíkaly v hrůze před jeho cizokrajnou tváří a rybáři na něj byli hrubí, až do toho dne, kdy provezl domů Tereje, po okraj naloženého treskami, bílou sněhovou bouří. Ruth mi říkají. Jedné noci můj otec spojil naše ruce, Torse s Ruth, a druhý den ráno se můj bratr přeplavil přes záliv se svatebním poplatkem pro úředníka.

ŽENY: Vyhlédly jsme k pobřeží, jedna po druhé.

SEENY: Modrý hřebec má vyprahlou, Bibli oddanou ženu na ostrově Hoy. Musíme být vlídné a nestěžovat si příliš. Věřím, že ta žena na Hoyi se v dnešním temném ránu modlí za Mansieho. A za mě také. Nepřeji si být nepřítelem Bohu. Je pravda, že jsem děvka a špatná žena. Klečím tu a snažím se v té temné vodě zahlédnout těla. Nejsem přítelkyní Boha a dnešního rána on není přítelem mým. Ale přesto si přeji, aby se přítelkyně Boha za mě modlila, a za Mansieho, a za všechny muže na té loďce a za všechny ženy na břehu. Mám strach z toho hluku tam, u skály, kde se vítr a odliv setkávají s černým hřměním.

ŽENY: Noc byla temná; zavřená ústřice.

– – –

Moře vyplavuje těla. Jedna po druhé ženy poklekají na zem.

ANNA: Lidé z kopců teď přijdou, Ally, a odnesou tě zpět, a položí tě mrtvého mezi své staré obilí. Co to je, jeden chladný mořský polibek! Myslím, že nezapomenu na Allyho, v jehož ruce oráče byly neohrabané háček i veslo.

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

MERRAG: Co chceš, abych teď udělala, zašila ti tvých tisíc šilinků do rubáše? Po čtyřicet let jsi neřekl jediné slovo. A teď budeš mlčet napořád. A já jsem si myslela, že jsi včera ráno řekl příliš mnoho slov, ty utonulý starý mlčenlivý muži, Jamesi, můj bratře.

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

MARGRET: Všechno, co pro tebe teď můžu udělat, Robbie, je vynést tě nahoru po pláži a skrz dveře a položit tě na kamenné dlaždice a vyndat z tvých vlasů chaluhy a svléknout tvé šaty plné vody a omýt tvé tělo od soli a obléct ti dlouhou šedou košili a přichystat láhev whisky a dvanáct sklenek pro smuteční hosty a poslat vzkaz hrobaři a zpívat dítěti v kolébce: „Jen spi, tvůj otec dnes přijde pozdě, je dál, než je Hoy, tam, kde jsou mořské panny, a velryby, a utopené lodě.“

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

KITTAG: Díkybohu mám v truhle slušné černé šaty, a černý klobouk s černou stuhou. Za peníze z pojistky Peter dostane černou rakev a hluboký černý hrob a kámen s černými písmeny. Jaká to černá společnost bude následovat pohřební vůz přes kopec! Je lepší být vdovou Catherine než Kittag, rybářovou ženou? Je to usedlé, úctyhodné, a já už nikdy neponořím ruce do slané vody, ne, nikdy.

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

KIRSTY: Joshi, naučil jsi mě jména sedmi hvězd. Ukázal jsi mi sály racků v útesu. „Tady,“ řekl jsi, „tulení ženy zpívaly mému otci.“ Toulky velryb a terejů byly naším společným tajemstvím, humři si pro nás v létě oblékali modrá brnění a tresky připlouvaly v dlouhých zástupech vypít květnový příliv. „Támhle,“ řekl jsi, „je dobrý plochý kámen k zatížení pasti na humry.“ Ukázal jsi mi, jak spravit rozbitou síť. Mnoho dobrých věcí jsi mě naučil, Joshi. Ale neřekl jsi mi, že smrt vypadá takhle.

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

RUTH: Šest těl je tu, mezi mořskými řasami, s prvním světlem. Všechny ženy z pobřeží kromě mě, Ruth, mají svého muže. Torsovo tělo se nevrátilo na břeh. Moře je divoká milenka, vysvlékne Torse na kost, tam mezi posouvajícími se loži. Klečím na břehu, jediná ze sedmi, u šedé skály v prvním světle.

ŽENY: Pane, smiluj se nad námi.

SEENY: Modlím se za Magnuse, modrého mořského hřebce, starost pro mnoho žen.
Modlím se za Jamese s jeho dvěma stříbrnými poklady, rybami a mincemi.
Modlím se za Robbieho, který rozprostíral své sítě na bílé zdi.
Modlím se za Petera, který naučil učitelku Catherine péct a drhnout, užitečné znalosti pro ženu.
Co jiného než hlad přivedlo Allyho dolů z kopců? Láska ho zadržela. Modlím se za toho tichého koňáka.
Modlím se za Torse, cizího kapitána – dvakrát si ho vzalo moře a jednou ho vrátilo zpět.
Modlím se za Joshe, mírného jako tuleni, divokého jako terejové.

ŽENY: Pane, smiluj se nad nimi.
Pane, smiluj se nad námi.
Věčná Rybo ve slané síti mezi utonulými a hladovými, nasyť náš žal.